Pošesté za sebou vyhrál Čech. Velká poklona, ale také alarm!
Je to dobře namířená královská koruna. To je potřeba na začátek napsat. Nikdo jiný Fotbalistovi roku svými výkony nešel napřed tak jako Petr Čech. A zrovna v tom je taky problém…
Kdo válcuje tyhle ankety ve vyspělých fotbalových zemích? Útočníci. Konstruktivní záložníci. V Česku je to pošesté za sebou brankář. Posedmé celkově. Ano, vynikající brankář. Ale brankář.
Jedno staré fotbalové pořekadlo praví: „Když jsou ve fotbale výkonnostně hubené roky, individuální ocenění berou gólmani.“ Zaprášené, ale je na tom hodně pravdy…
Vyhrát Evropskou ligu. Sbírat tak pravidelně čistá konta. A ty libové zákroky, jakých je Čech schopný. Jasně, to si zaslouží poklonu. Uznání. Ale být to Švéd, Ibrahimoviče by v takové anketě nepřekonal. Nejspíš ani v Bosně by neuspěl kvůli Džekovi. Ve Walesu to má pod penzí zase Gareth Bale.
A to jsem jmenoval země, se kterými se Češi minimálně můžou rovnat. V lepším případě pravidelně porážet. Takové persony v poli tuzemskému fotbalu chybí. Je tu Tomáš Rosický, ale tomu v Arsenalu vyměřili dosud jen 1 646 odehraných minut ve všech soutěžích, přitom maximálně jich mohl mít 3 690.
Až příští rok v březnu bude Akademie opět vyhlašovat nejlepšího českého fotbalistu roku, je načase, aby jím byl hráč z pole. Ne brankář. Protože to bude dobrá zpráva. Zpráva, že někdo výrazný táhne loď, kterou teď za úspěchem začíná kormidlovat Pavel Vrba.
Čekají nadějní borci jako Vladimír Darida, Theo Gebre Selassie. Probrat se může Petr Jiráček. A co mladí útočníci Václav Kadlec, Tomáš Pekhart? Forma bídná.
Takže: Alarm!
A ještě jednou poklona Petru Čechovi.
