José Mourinho? Egoista i génius, který může svrhnout Bayern
Přelézt takovou překážku, která před Chelsea stála v úterý večer? Smazat dvougólové manko proti PSG? Vystrnadit bohaté a silné Francouze? Kdo z vás to tipoval? Malý zázrak se ale povedl. Chtělo to bezbřehou trpělivost. Rozvahu. A taky Josého Mourinha…
Pro jedny samolibý. Nafoukaný. Egoistický. Pro druhé úspěšný. Schopný. Geniální. A přitom se oba úhly pohledu ani náhodou nevylučují.
Vzpomenete si na březen 2004? FC Porto vyřadilo Manchester United v osmifinále Ligy mistrů díky brance na Old Trafford v poslední minutě. A hned na to se stalo něco, na co nejsou britští gentlemani na lavičkách zrovna zvyklí.
Chlapík v černém kabátě, ano, José Mourinho, svištěl v ten moment k nejšťastnějšímu klubíčku těl na světě. Pak vítězně roztahoval ruce na celé „Divadlo snů“ a opíjel se tím, čeho právě dosáhnul. Postavil se do toho nejzářivějšího bodu, kam mířil reflektor.
A v úterý zrovna tak. Jakmile Demba Ba poslal tři minuty před koncem Chelsea do semifinále Ligy mistrů, rozletěl se za radujícími se svěřenci Mourinho znovu. Chtěl si s nimi pochutnat na slavném okamžiku. A přitom jim zřetelně do uší našeptával pokyny pro zbývající minuty. Jestli to tedy byly pokyny…
Jeho zastánci řeknou, že to byl nekontrolovatelný výbuch emocí. Že takový je. Odpůrci to vidí jako strhávání pozornosti na svou osobu. Egoismus. Já v tom vidím obojí. A ani jedno není u tohohle fenomenálního kouče na obtíž.
Vždyť během úterní čtvrtfinálové odvety vymyslel dvě střídání a oba hráči, které na hřiště poslal, dali ty potřebné branky. André Schürrle a Demba Ba. Za Mourinhem stojí činy, po kterých má absolutní právo cítit se jako „king“.
A myslím si, že Chelsea s ním má také na to, aby v letošní sezoně sestřelila z evropského trůnu Bayern Mnichov. Nebo chcete říct, že blábolím? A jak to můžete vědět, když Mourinho má na paletě nápadů neomezené množství barev? Když vyřadil PSG. Tým, který se co do síly a kvality s německým kolosem klidně může porovnat.
Pozornost zase patří portugalskému čarodějovi. Právem. A vyvstává otázka, kde jsou limity Chelsea, když má na lavičce Josého Mourinha…
