Ponižovat význam malého EURO je hloupé. Ale zájmy se kříží, vítězí kluby
Tomu turnaji se dává hezký kabátek. Hvězdy dnes, superhvězdy zítra, jak hovoří hlavní citát domácího EURO jednadvacítek. Jo, ale co když se spousta těch hvězd akorát posadí doma v obýváku k televizi a na trávě v Praze nebo na Moravě je nikdo neuvidí? Ta možnost tady zjevně je. A velká.
A taky logická. Naprosto legitimní. Kluby si prostě hráče platí, turnaj je mimo oficiální termín, čili nemají povinnost své fotbalisty pustit. A tak kopou ve vlastním dresu pro svoje dobro, chtějí mít vlastní koníčky vykartáčované na nové dostihy o trofeje, nebo o záchranu. Prostě za čím kdo běží. Klubová úroveň je tu velká překážka.
Proto v pondělí dopoledne přečte trenér českých „lvíčat“ širší nominaci a zazní v ní taky jména, která přesně z takových důvodů na turnaji možná nebudou. Je tu řeč o Matěji Vydrovi, o Pavlu Kadeřábkovi a Ladislavu Krejčím. O téhle trojici především.
Mým úmyslem není se vůči takovému postoji radikálně vymezit. Ale nabízím vlastní pohled. Mistrovství Evropy U21 je absolutním stropem, jaký naše republika na vlastním jevišti může uspořádat.
Souběžně vedle toho běží velké sportovní očekávání, kdysi se na téhle úrovni udělal titul. Před třinácti lety ve Švýcarsku začali Petr Čech, Milan Baroš, Zdeněk Grygera, Tomáš Hübschman a iks dalších svoje skvělé kariéry. Ne že by si bez zlata z malého EURO nešlo zkrášlit životopis, ale pomůže to.
Proti současným reprezentantům se postaví soupeři velcí jako biblický zápasník Goliáš a tentokrát asi pouhý kamínek vystřelený z praku stačit nebude, aby Němci, Angličané, Dánové nebo Portugalci lehli.
Ambasadorem je legenda legend Pavel Nedvěd, to na vážnosti přece taky přidává. Jo, a ještě jedna důležitá věc. Hráči sami šampionát prošvihnout nemíní. Navíc jsou to kluci ve věku, v němž je odpočinek skoro přebytečná starost. Viz nedávná slova stopera Sparty Jakuba Brabce, který mi tvrdil, že než dovolená u něj jasně vítězí tenhle turnaj. Že pojede pořád na plné obrátky. Že mu to nevadí.
22letý 23letý materiál se tolik neopotřebuje. Kluby, které se o hráče v tomhle smyslu bojí, spíš chtějí předcházet komplikacím. Rozumím jim. Ke všemu se ještě mohou řešit výměny působišť…
V téhle hře nevyhrají všichni. Štychy sbírají hlavně kluby. A pokud si vyhodnotí vlastní prospěch před přáním fotbalistů jako důležitější, nezbývá než ustoupit. Bez emocí, v pohodě.
Ale turnaji to uškodí. Nota bene českému týmu, který jistě nechce končit už v základní skupině.
