Tleskám mladým z Příbrami. Moderní a zábavný fotbal zaslouží uznání
Já vám to řeknu narovinu, ať se stane, co se stane, protože vím, že srovnávat dospělý a mládežnický fotbal je trochu úlet… Ale to, co se dělo ve středu večer u Litavky, mě bavilo tak moc, jak celá Synot liga dlouho ne. Vážně parádní fotbal. A ten hlavní, kdo za to mohl, nebyl ruský obr CSKA Moskva, ale kluci z Příbrami. Tleskám. Fakt tleskám.
Účast v osmifinále mládežnické Ligy mistrů je pro malinkatý středočeský klub sladká. O to sladší, že postup do něj je zcela zasloužený.
Pochvalná slova na adresu výchovy příbramské fotbalové mládeže padají delší dobu. U Litavky, ve velmi skromných podmínkách, ale pod dohledem opravdu špičkových trenérů a sportovních „učitelů“, vyrostlo několik reprezentantů. V poslední době se mluví především o Václavu Černém, který pokračuje v růstu v Ajaxu.
Tenhle zápas dokázal, že náhoda to prostě není. Jeden jako druhý z domácího týmu technicky dostatečně vybavení na vysoké herní nároky. Pohybově zdatní. Fyzicky natrénovaní tak, že například Denis Laňka zvládá v devadesáté minutě sprintové náběhy za obranu a napadání.
Příbram měla daleko víc gólových šancí než CSKA Moskva. Svého slavnějšího soupeře herně přehrála. A nakonec i porazila.
Když úspěšné devatenáctce tleskalo na tribunách zhruba čtyři tisícovky lidí, opravdu nadšených lidí, kteří celý zápas fandili, řekl jsem si, jak je možné, že to u Litavky nevidím pravidelně i v dospělé lize…
Mladí kluci si vybojovali právo na velké uznání.
