Radost z postupu, ale ve Slavii je stále práce jak na kostele
Na chvilku jsem měl pocit, že Slavia postupuje už po prvním poločase. Začátek zápasu velmi dobrý, akce, šance, jízda. A po gólu, který měl domácí nakopnout a hosty uzemnit, to bylo spíš tak, že uzemnění byli domácí a hosté...
No, horšího soupeře už Slavia možná nikdy mít nebude. A proto je zcela důležité rychle se zbavit vítězného poprašku.
Je to krásné pro červenobílou vesničku, jistě. Návrat do pohárů nekončí rychle, i když se o to sami slávisté minulý týden v Tallinnu pokusili. Tentokrát předvedli jiný výkon. Byli obezřetnější vzadu, ale taky si vypracovali míň šancí.
Jenže za všechno hovoří zkrátka téměř nijaká úroveň Levadie. Takže co je třeba? Fyzicky se občerstvit a ještě rozhodně posílit, což platí i pro hrdinu Gina van Kessela, protože křeče v takovém zápase po hodině hry, to napříště není možné.
Zcela jistě je taky třeba zdůraznit poslední části útočných akcí. Po vápno se na to koukalo vážně hezky, ve vápně zase nedůraz, a proto to trochu zdlouhavé čekání na rozhodující gól.
Proto se Slavia může radovat z postupu do třetího předkola, ale rozhodně ještě nepotvrdila, že by třeba v lize mohla honit Spartu a Viktorii.
