Bude mít česká liga ve Zlínu svůj Leicester? A nemá ho náhodou už teď? Z hlediska mistrovského titulu ne, oukej, ale z hlediska principů a okolností, které skvělý start Zlína do sezony rámují, ano. A tyto principy jsou v zásadě ještě cennější než hezké průběžné postavení na špici ligové tabulky.
Zlín totiž v žádném případě nestaví svůj fotbal na náhodě, na náladovosti, a už vůbec ne na tom, kvůli čemu se z tohoto odvětví dělá sport fiflen nebo manekýnů. Ševci zaprvé vrátili kopanou do ryzí podoby, v níž je boj jednou z hlavních předností, a zadruhé ho posunuli na české poměry k moderní a efektivní jednoduchosti, přímočarosti.
To, co se odehrává na hřišti, je jedna věc. Zlín přemohl Slovan i Viktorii a remizoval se Slavií a Spartou, když v obou případech přišel o své vedení. Ale výsledky jsou až to, co přichází po něčem. Po práci, kterou zkrátka v údolí Dřevnice dělají až na kost poctivě.
V první řadě trenér Bohumil Páník zastává názor, že v jeho týmu není nikdo hvězda, aby požíval zvláštní chování svého okolí. To je první předpoklad k tomu, jak držet hráče v normálním světě a ve stálé ostražitosti. Úspěch ve sportu vám totiž už z principu má zajistit jen tvrdá a poctivá dřina.
Něco podobného ve zlínském týmu zažil před časem například Lukáš Železník, který ani jako kapitán nijak nevybočoval platově a Páník po něm šlapal jako po komkoliv jiném.
V českých podmínkách je záludné a kontraproduktivní vytvářet uměle hvězdy a tolerovat jim manýry.
Když se tohle povede vykácet a opravdu brát své hráče jako normální chlapy, kteří se musí chtě nechtě ohýbat, máte hned dobrý základ. A válečníci jako Jugas, Holík nebo Živulič jsou pro soupeře fakt nepříjemní. Jako romantická duše vidím Zlín na špičce tabulky rád, notabene když je tam oprávněně. Pro mě je to pohádka už teď, a mohla by být nadále, když ševci podchytí jaro, a neodfláknou ho, jako se to stalo posledně.
