Správná, ale pekelně těžká cesta Václava Černého. Přichází velké rozhodování
V téhle sezoně zažil už tak pátý víkend, který pro něj byl sladký, ale taky hořký jako pelyněk. Sladký protože za druholigový Jong se prosadil. Jenže jen za druholigový Jong. Proto hořký, protože i když vlastně byl produktivní, áčko Ajaxu ho minulo. Teď naposledy dal hattrick Telstaru, báječný výkon. Jenže kouč prvního týmu Peter Bosz ho po dvou nominacích po sobě před cestou do Nijmegenu přehlédl, a víc a víc se teď zdá být nutné důkladně zvážit další kariéru Václava Černého.
Jako by vlastně pořádně nevěděl, na čem je. Anebo kdyby si měl vybrat a sám sobě přiznat co největší pravdu, není na tom s výhledem k áčku moc dobře.
V potaz se musí vzít spousta okolností a souvislostí, které s kariérou Václava Černého tak houpají.
Zaprvé po minulé sezoně opustil tým trenér Frank de Boer. Nemá cenu nic obcházet, prostě vztah mladého Čecha a nizozemské legendy byl velmi dobrý. Právě pod ním si Černý odbyl 15. srpna 2015, ve svých sedmnácti letech, svůj debut. A pod ním taky dostával víc a víc příležitostí, až ve finiši o titul dokonce patřil do základní sestavy.
Odchod De Boera ho nemusel tvrdě postihnout, nový kouč Peter Bosz sestavou na začátku extra nekvedlal, jenomže Ajax byl na startu sezony neúspěšný. Na konci loňského srpna, kdy vypadl s Rostovem z play off Ligy mistrů, začal Bosz ukazovat na jiné hráče. A to se víceméně nezměnilo doteď.
Další problémy se rodily v těle talentovaného záložníka. Během podzimu prodělal lehčí zranění achillovky, horší dopad na něj měl ovšem klid v zimní přípravě kvůli trvalým problémům se zády. Do jarní části vstupoval s handicapem, který je teď vůči stálicím z áčka těžké dohánět.
Další potíž pro něj nastala v tom, že zatímco De Boer by více sázel na hráče z akademie Ajaxu, Bosz udělal dva příchody, které nasazování Černého ovlivňují.
Je třeba ale zmínit i jiné než fotbalové problémy. Neshody v průběhu podzimu. Velké hvězdy jako Nemanja Gudelj a Anwar El Ghazi byly na poměry v týmu naštvané a dávaly to Boszovi celkem drze najevo. Podobně to vřelo i v Černém, i když nebyl ze svého postavení žádným aktivním revolucionářem. Pro formu, první dva už v Ajaxu nejsou, klub je prodal do Číny, respektive do Lille, aby definitivně upevnil trenérovu pozici a srovnal ostatní hráče do latě.
Na jednu stranu se člověk může dívat na takové divadlo v mužstvu skrz prsty. Jenže pro devatenáctiletého kluka, který se pere s osudem v jedné z nejlépe fungujících organizací na světě, je to škola života. Zážitek, zkušenost, který má vést k uvědomění a sebezdokonalení. Samozřejmě když jde všechno tak, jak má.
Frustrace je za takových okolností normální lidská reakce. Černý měl nastartováno, ale během podzimu ho logicky musely přepadat myšlenky, že se vrací skoro až na začátek své cesty. A to jednoho vždycky namíchne a sebere mu síly.
Cosi na tom ale je. Hlavní porci vytížení sbírá příbramský rodák v druholigovém Jongu. A to má dvojí pohled.
Na jednu stranu je v něm mimořádně produktivní. Ve 22 utkáních dal už třináct branek a na dalších sedm nahrál. Patří mezi nejlepší hráče celé soutěže. Když se díváte na jeho kousky, baví vás to, fakt parádní podívaná.
Jenomže pořád je to pouze druhá liga, a čím víc Černého věk postupuje, tím míň Jupiler League hojí psychické šrámy z nedostatku vytížení v Eredivisie.
Věc má ještě další pohled. Populárnímu „Vášovi“ je devatenáct let, letos v říjnu slaví dvacet. A trend chování velkých klubů při nakupování svých budoucích hvězd je srážet věk, a srážet věk, a srážet věk.
V Borussii Dortmund například velmi výrazně působí devatenáctiletý Ousmane Dembelé, do Vestfálska mimochodem přišel z Rennes ještě v osmnácti. Nebo pohled na sestavu senzačního AS Monaco... Opírá se o osmnáctiletého Kyliana Mbappého a 21letého Thomase Lemara.
Černý sám je hlava otevřená, uvědomuje si všechny vnější vlivy, okolnosti, trendy. Sám na sebe vytváří obrovský tlak už jen tím, jak je ambiciózní. A teď tím, že se mu kariéra lehce zadrhává, a on to chce za každou cenu zlomit.
Proto už několikrát přišlo laso na hostování od pražských „S“. Ano, chtěla si ho půjčit Sparta i Slavia. Ta možnost je navíc stále otevřená.
A to je právě ten obrovský milník, který je potřeba důkladně zvážit. Zaprvé nejde přehlížet, jak citelný by to mohl být propad. Ať už Černý nastupuje za áčko, nebo jen za Jong, i tak má zajištěný růst ve velmi dobře fungujícím prostředí. A hraje se za všech okolností fotbal, nikoliv to, na co dost často musí koukat divák u nás. A to se taky nesmí přehlížet a zlehčovat.
Navíc o Ajaxu platí tvrdá pravda, že jakmile někoho pustí na hostování, hráč je téměř škrtnutý z budoucích plánů. A to jde v drtivé většině o zápůjčky v rámci Eredivisie, čili Ajax má své „tuláky“ přehledně na očích. Z téhle rovnice se za poslední dobu vysmýkl jen Frenkie de Jong, ale zase jenom maličko. Rozehrál se ve Willem II dobře, aktuálně má v áčku Ajaxu ale pořád jen pět startů v sezoně.
Václav Černý se ve svých šestnácti letech rozhodl pro správnou cestu, i když pro pekelně těžkou. Teď už patří do kultury Ajaxu, je asimilovaný v Amsterdamu a těžko z toho najednou slevovat. Hostování je nebezpečná hra, jenže čas na to, aby se prosadil v raném věku a ohromil Evropu, se taky krátí.
