Bylo docela šokující, když se v prvním zápase na jaře neobjevil v základu kapitán Jiří Bílek, ale zimní posila Michael Lüftner. Další utkání však dala trenérovi Jaroslavu Šilhavému celkem za pravdu, nesekl se. Ovšem jak už to ve fotbale a kdekoliv jinde bývá, jednou se daří, a jednou ne. A zrovna teď, kdy jde liga do finále, a je potřeba se hlavně srovnat s tlakem a všemi přitěžujícími okolnostmi, je čas na staré páky.
Myslím to v dobrém... Je čas vrátit do hry kapitána, s nímž mužstvo na podzim válelo, a jehož přítomnost na hřišti má blahodárný a skoro otcovský efekt. Nemyslím nutně místo Lüftnera, klidně třeba místo Deliho, ale Bílek by teď měl hrát.
Bez servítek, Bílek není lepší hráč než Deli, není možná ani lepší než Lüftner. Ale je vyzkoušený těžkými zápasy, prošel si náročnou bundesligou. Je mu 33 let, nosil, a vlastně ještě jako by nosí kapitánskou pásku, a když trenér Jaroslav Šilhavý mluvil o tom, proč na začátku jara svého lídra posadil, a dal přednost mladšímu odchovanci Teplic, neopomněl nikdy zdůraznit, jak velký vliv Bílkovi zůstává v kabině, jak je díky výbornému charakteru připraven i na takovou nevděčnou roli.
Jeho síla je ale i v obrovské zodpovědnosti. Upřímně, Deli je samozřejmě výborný, ovšem nedivil bych se, kdyby svou bohorovností vážně pil krev svým vlastním spoluhráčům. Fotbalista totiž není z podstaty věci sólista, musí vědět, že svým jednáním na hřišti může kromě sobě samotnému ublížit i všem ostatním kolegům, kamarádům, prostě parťákům, kteří s ním usilují o dobrý výsledek.
A zpátky k Bílkovi. Ti, kteří ho znají, vědí, že právě to je jeho největší dovednost. Není to sice mladý jura, který si z útočníka udělá prádlo, ale zkušenostmi zpevní rozehrávku, a umí dát klid všem okolo. Na hřišti je ho hodně slyšet.
Zkrátka - pomůže vykolejenému mužstvu vrátit se na správnou cestu. Nebo, má pro to aspoň ty nejlepší předpoklady.
