Není nutné pořád dokola opakovat, že Němci jsou klasa. Že nad ně ve fotbale není. Že jsou nejlepší. Vždyť to každý stejně dobře ví. A dokonce i oni sami. Přístup trenéra Vítězslava Lavičky k nedělnímu soupeři je trochu jiný. Nekouká tolik na ně. Daleko víc ho zajímá, aby jeho jednadvacítka předvedla parádu. A vyfoukla fotbalovému „reichu“ všechnu slávu.
Takové totiž české ambice jsou. Možná to zní přehnaně, někomu dokonce nepatřičně, bláznivě, ale lidem, kteří se zapojili do dlouhého dvouletého cyklu u tohohle mužstva, těm to tak rozhodně nezní.
Sami dobře vědí, co si z vlastní pozice mohou dovolit. A je velmi správné, že česká jednadvacítka má velkou víru v sebe sama. Jednak z hlediska týmového složení, zadruhé proto, že za celé období se vytáhly osobnosti dneska už evropského formátu.
Hezký byl obrázek po dnešní tiskového konferenci Lavičkova výběru. Přišel za mnou polský novinář a zeptal se, jestli bych mu nepomohl s českou sestavou. Proč ne. Tak jsem vesele diktoval, jméno za jménem, a než jsem stihl říct to poslední, myslím toho, kdo bude hrát v útoku, zarazil mě, pousmál se, a sám si doplnil Patrik Schick. Pousmál se tak, jako by zalitoval, že podobného hráče Poláci nemají. A že by ho snad brali v každé jednadvacítce ze všech dvanácti, které na EURO přijely.
Když na konci soustředění při rozhovoru mluvil kouč Lavička o tom, že ještě musí s týmem stihnout jednu věc, nešlo o nějaké fotbalové cviky. Nahlas byl ochotný říct jen úplné torzo toho, co chystá.
Dneska se zhruba ví, že ve středu večer se celé mužstvo sešlo v pražských Benicích, byl den před odletem do Polska, a všichni se v jedné místnosti utvrdili v tom, že z téhle velmi těžké skupiny chtějí vyváznout živí. Že chtějí do semifinále, Němci neněmci, Italové neitalové. Mělo jít o jakousi psychickou hru, utvrzení ve vlastní síly, dodání si sebevědomí, plné uvědomění, za čím nadějný celek jde.
Proto ta trenérova slova o tom, že se mu „o soupeři příliš nechce mluvit“. Třeba se Čechům Němci v neděli večer strašně připomenou. Ale třeba ne. A Lavička a spol. dělá všechno, aby skličující strach, a třeba nepatřičný, nesvázal Schickovu partu.
Cesta může začít. Za úspěchem...