Vyhoďte ho a nic se nespraví. Uvidíte. Role Karla Jarolíma u fotbalové reprezentace je sice velmi odpovědná, ovšem ne taková, že do sebe absorbuje veškerou vinu za nezdar v kvalifikaci o mistrovství světa. Hned si řekneme proč.
Za á, i přes nepostup do Ruska se dá dosavadní Jarolímovo účinkování považovat za inspirativní. Třeba v tom, že ačkoli mnohými vysmíván, vzal do nároďáku i hráče jako Lukáš Droppa nebo Jan Kliment. Chtělo to odvahu se takhle rozhodnout, a co je důležitější, okolnostmi k tomu byl téměř donucen.
Přecházíme totiž k dobře známému a stokrát omletému bé, že Česko momentálně trpí závažným kádrovým nedostatkem. Ono to ve skutečnosti zdaleka není tak hrozné, jak se zdá, jen je potřeba uhladit a dovychovat fotbalisty, jako jsou Tomáš Kalas, Jakub Jankto a další.
A pro takovou práci právě Jarolím připravil zázemí. Ať už pro sebe, nebo pro někoho jiného. Že v téhle fázi kouč neuspěl, jej samozřejmě v žádném případě neomlouvá. Ale podívejme se na to za cé.
Totiž hlavní herní bolest, kterou nároďák trpěl, byla až neuvěřitelná nemohoucnost a sterilita v útoku. Že se z toho dá vinit Jarolím? Ne docela, protože když si srovnáte například první a zatím poslední zápas kvalifikace pod ním, hrál na začátku tým celkem živě, velmi slibně.
Čímž se dostáváme k jeho zvláštním krokům, které mu přitěžují. V Severním Irsku hrál víc než hodinu na pět obránců, i když to bylo 2:0 pro domácí, a hlavně ofenziva potřebovala z lavičky píchnout, protože byla polomrtvá.
ANKETA: Měl by trenér Jarolím zůstat ve funkci reprezentačního trenéra? Odpovídá Siegl, Vaniak, Daněk, Fukal a Pospíšil
Něco podobného, jakési nereagování na hru, ho potkalo i v Norsku, kdy Češi v asi dvacetiminutové katastrofální pasáži málem přišli o všechny body. A zpátky do Belfastu, kde se překvapivě do sestavy vůbec nedostala jinak naprostá stálice a spolehlivost sama Pavel Kadeřábek.
Za další se dá říct až přílišné předržování v kádru Tomáše Sivoka sužovaného neustálými zraněními a dospívajícího ke kariérnímu zlomu.
Ano, najdou se boty, tak jako u kohokoliv. Ale vezměte si takové dé. Kdo to má vzít, aby bylo najednou z ničeho nic blaze, což se stejně tak jako tak nestane? V zákulisí se hovoří, že by povýšil z jednadvacítky Vítězslav Lavička. A ať si jsou oba povahově jakkoliv nepodobní, fotbalovými myšlenkami poměrně ano a vyhovují si i jako blízcí kolegové v reprezentační síti.
Současné výkony reprezentace nejsou přímo závislé na šéfovi lavičky. Je hlavně třeba stále pracovat a dotvářet nový tým. Jarolím s tím už začal a jeho renomé by mělo být, zejména v této ještě stále počáteční fázi angažmá, dostatečně důvěryhodné.
