Trpišovský a Jílek si složili poklony. Patří jim oběma díky bojům s limity a diagnostice
„Chtěl bych v první řadě vyseknout poklonu Sigmě za skvělou práci na podzim. Bylo to pro nás hodně těžké a klobouk dolů před soupeřem. Postoupili z druhé ligy a moderním projevem se tohle sympatické mužstvo dostalo až na špičku první ligy. Takže gratulace do Olomouce.“ Takhle začal svou tiskovku Jindřich Trpišovský chvíli po výhře nad výběrem Václava Jílka 1:0.
Teď dáme prostor druhé straně.
„Bylo to zasloužené vítězství Liberce, hlavně do toho gólu to bylo určitě lepší mužstvo, které nás předčilo v základním nastavení, tedy v agresivitě, nasazení, obětavosti a vůbec v přístupu k utkání,“ řekl Jílek.
Takhle uctivě se k sobě chovali po vzájemném utkání dva pánové, kteří právem patří ke vzorům v české lize. Stali se díky své práci inspirací, a ne nadarmo jsou oba uznávání i bohatými špičkovými českými kluby.
Mají přitom obrovské limity. Finanční. Nemůžou si zdaleka koupit koho chtějí, to ani náhodou. Svoje přestupy musí respektovat ve své syrovosti, tedy v tom, že hotového hráče, který by mohl okamžitě zvednout celkovou výkonnost a sílu mužstva, nedostanou. Takové si rozeberou Sparta, Slavia, nebo Viktoria Plzeň.
Existuje ale jiná cesta. A po ní právě Trpišovský s Jílkem jdou. Je to mravenčí piplačka, kdy své svěřence trénink co trénink nutíte do konkrétního postavení, konkrétních pozic, jasně jim definujete vlastní pohled na fotbal.
A když dobře diagnostikujete hráče, s nimiž chcete svůj fotbal hrát, pak máte výborné předpoklady pro úspěch. Trpišovský s Jílkem to umí, a právě tohle je zrovna velmi bolavá pata Sparty.
Zatímco na Letné mají veškeré zázemí a možnosti, aby kralovali českému fotbalu, koukají Slovanu a Sigmě na záda.
To není náhoda nebo smůla.
Takže zatímco po zápase si poklony složili oba vzájemně, já jim je skládám oběma najednou. Protože si to zaslouží. Protože inspirují.
