Mistři světa v klišé. Proč Češi odbíhají od svých fotbalových hodnot?
Český fotbal je brzděn nehoráznými klišé. A tak nejspíš budeme vyhazovat trenéry do aleluja, a budeme se divit, že ani s novými kouči to zase není taková sláva. Spoléháme se na štěstí. Chybí nám vlastní nápady. A do toho si o nás svět čte, jak českou fotbalovou generalitu vyšetřuje kriminálka kvůli porcování dotací...
Co vlastně sami od sebe chceme? Člověk se dívá na důležitý zápas jednadvacítky s Řeckem. Buď mladí Češi vyhrají, nebo bude po EURO. Oficiální zápis pak uvádí, že se přišly podívat dva tisíce lidí. Houby s octem. Zase jsme šoupli něco, co by mohlo být zajímavé, někam stranou.
Prohra 1:2 v nefotbalových kulisách...
Áčko vyhodilo trenéra Karla Jarolíma. Předtím ho místopředseda FAČR Roman Berbr obvinil, že skládá nominaci podle hráčských manažerů, ale důkazy mu chyběly, tak se jelo dál. Padáka dostal až teď, protože „bůra“ od Rusů na Strahově neskousli. Ačkoliv po prohře s Ukrajinou místopředseda Berbr říkal, že i kdyby se v Rostově ruplo 0:4, Jarolím se bude řešit po příštím srazu. Jeden inkasovaný gól navíc, a co to udělá...
Když Němci hodnotili vlastní ostudu na mistrovství světa, Joachim Löw nakonec na lavičce Die Mannschaft zůstal. Nebyl důvod označit Löwa za takového viníka, který zasluhuje vyhazov.
