Anglie použila nátlak, ale vyplatilo se to. Češi na další generaci čekají, snahu pomoct má Slavia
Největší zastoupení v nominaci má... Slavia. Světe, div se. Lauf, v jakém momentálně ligový lídr frčí domácí soutěží i Evropskou ligou, se rozhodl využít i reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý, bývalý kouč „sešívaných“.
Nejde ovšem o momentální vzepětí, na slávisty zhusta sázel už Šilhavého předchůdce Karel Jarolím. Forma červenobílých k tomu úplně vybízí, ačkoliv se může taky stát, že z celkových sedmi naverbovaných se do základní sestavy podívá jen Tomáš Souček, možná ještě někdo.
Slavii se daří skládat mužstvo ze zahraničních hráčů, kteří mají na její výkonnost velký vliv, ať už jsou to stopeři Simon Deli a Michael Ngadeu, záložníci Ibrahim Traoré, Miroslav Stoch, Peter Olayinka, nebo Mick van Buren. Přesto většinu kádru tvoří čeští hráči, ze kterých si reprezentační trenéři můžou vybírat.
V posledním přestupním okně například vedení klubu sáhlo po Alexi Královi, Lukáši Masopustovi a Petru Ševčíkovi, z nichž první dva na srazu jsou, a třetí, nebýt zranění, by podobné ambice na reprezentační pozvánku měl taky.
Jestliže se v poslední době mluvilo o herním i výsledkovém úpadku národního týmu, příčiny lze hledat i v chování české klubové elity.
Sparta před rokem a půl domácí hráče téměř vyškrtla ze svých plánů, spolupráce s prvním týmem země tím tedy na čas zamrzla.
Hráči Viktorie Plzeň výkonnostně lavírovali a pořád lavírují, mnozí z někdejších opor navíc stárnou a tím pádem i ona přestává být důležitým dodavatelem nároďáku.
Za jiných okolností by mohlo Šilhavého, nebo dřív Jarolímovo mužstvo stát na „krajáncích“, ovšem ti zase trpí, až na výjimky, na nejisté pozice ve svých týmech.
Chtě nechtě, domácí liga bude vždycky základním reprezentačním skladem.
Ostatně, když už Česko čeká Anglie, i ta řešila smutné výsledky svého hrdého „Albionu“. Jenže v jejím případě byl háček ještě mnohem větší, než v případě Česka.
Premier League je zdaleka nejdynamičtější ligou světa, přestupním výdajům jejích klubů, mnohdy zabezpečených z peněz zahraničních majitelů, se žádná jiná nevyrovná. Chelsea a ostatní díky své ekonomické síle v minulosti daleko víc inklinovali k drahým hvězdám z Jižní Ameriky a dalších regionů, mohli si dovolit vlastně všechno.
Až se to přestalo zamlouvat i tamní Fotbalové asociaci. Před lety se zavedly do Premier League kvóty vůči cizincům, možná i trochu násilně byly kluby donuceny vtěsnat na své soupisky anglické odchovance.
Nejlepší na celém anglickém příběhu je, že „Albion“ skončil na minulém mistrovství světa čtvrtý, a dá se předpokládat, že v budoucnu může být ještě lépe. A všichni čtyři zástupci Premier League, kteří se kvalifikovali do probíhající sezony Ligy mistrů, jsou ve čtvrtfinále.
Jiné jsou příběhy menších zemí jako Belgie nebo Chorvatsko, které Angličany na posledním mundialu předběhly. Ti zase sází na vlastní pečlivou výchovu a rychlé posunutí nejlepších hráčů do elitních lig, nejčastěji do anglické, francouzské a italské, protože ve svých soutěžích by talentovaní kluci neměli takovou možnost posunout dál svou výkonnost. Což by mohl být návod pro Česko...
Anglie se svým nátlakem uspěla. Češi na svou další výjimečnou generaci čekají.
