Rozdíl mezi Slavií a Spartou byl objemný jako Vltava, která oba kluby dělí. Jenomže nebylo to tak jen v tomto pohárovém utkání, bylo to tak už předtím v lize, i když tehdy urvali hosté remízu. Do velké míry ale skoro neuvěřitelnou, jako by upletli z ničeho bič.
Jeden tým dupe za výhrou od první do poslední minuty, protože má spoustu oprávněných důvodů věřit si, že svého velkého rivala prostě musí zlomit. Druhý tým se jen brání. Ke všemu špatně. Ani si pořádně nepřihraje, a vlastně nemá příliš alternativ, jak změnit svou hru ke zdárnému výsledku.
Rozdíl mezi remízou 1:1 a výhrou Slavie 3:0 byl jen ten, že „sešívaní“ se v předchozím případě zachovali skoro diverzně. Byť sází na agresivní hru, na maratónsko-rychlostní pojetí kombinované na poměry české ligy s dobrými technickými dispozicemi, i vlastním přičiněním dovolili ligové derby roztrhat na kusy.
Přitom měli mnohem víc ze hry, a vlastně vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by mohli inkasovat.
Ale třeba ona ligová ztráta posloužila jako sice bolestné, ale hodící se poučení.
Derby v semifinále MOL Cupu už si Slavia zničit nenechala. Nastala ovšem situace, kdy mohla spadnout do válečné zóny, události po drsném faulu Martina Frýdka na Josefa Hušbauera mohly klidně přerůst i do druhé půle.
SESTŘIH: Slavia je ve finále MOL Cupu. Spartu smázla 3:0
Video se připravuje ...
Nepřerostly. Domácí výběr dál běhal vesele sám na bránu, míč získával zpátky během pár vteřin, a bezbranná Sparta s tím nedokázala nic dělat. Ani nemohla.
Její fotbal visí někde ve vakuu. Dokola jsou slyšet sebezničující řeči o absencích klíčových hráčů, proti Karviné hlavně Guélora Kangy a Bořka Dočkala, naposledy proti Slavii chyběl „jen“ druhý jmenovaný z téhle nepostradatelné dvojice.
Nikoho ani nenapadne jít na to z jiné strany, a zeptat se, jestli je to vůbec zdravý přístup. Jestli se odevzdat do rukou hráče, který si nechá za sezonu nandat dvanáct žlutých... Sice má skvělé fotbalové momenty, ale Sparta se s ním v dlouhodobějším měřítku vůbec neposouvá.
Druhý je zraněný, neznámo na jak dlouho.
Ale nejen proto. Spoléhat tak zhusta na jednotlivce může jednoduše zbořit jakoukoliv sportovní ambici. V tomhle případě tím spíš, když Kanga tak vehementně sbírá žluté karty, ale jsou tu i jiné příčiny, které můžou hráče vyřadit ze zápasové nominace.
Aby to nebylo špatně pochopeno, to není žádné „vyhánění Kangy“. Sparta se zkrátka i s ním jen lopotí od ničeho k ničemu.
Letenský kádr není připraven na kombinační hru, ani na tu přímočarou. Není připraven na těžké fyzické zápasy. Falešně pak působí chlácholení, že bodový sběr od začátku jarní části dával velkou naději.
Částečně možná ano, ale proto, že Sparta najednou dokázala zápasy lámat. Horko těžko, ale vyhrávala. Její projev přitom nebyl o moc lepší, než při podzimních klopýtáních. Vyšel jí opravdu pouze zápas s Viktorií Plzeň, jenomže to v téhle sezoně i Slavii, Jablonci a Teplicím.
Oproti tomu Slavia umí na svoje absence reagovat, je na ně nachystaná díky výběru fotbalistů, nad nimiž na Letné pomalu ohrnují nos, že „to na Spartu nestačí“.
Jenomže když má člověk, tedy klub, plán, jdou dělat velké věci. Jako třeba i s pomocí trochy toho štěstí vyřadit Sevillu v Evropské lize.
Témata:
fotbal, Slavia, blog, derby, semifinále, sport, sparta, MOL Cup, Jan Podroužek, Fotbal na Heureka.cz
Související články
