Fotbalové spravedlnosti bylo v Edenu učiněno za dost. I když zápas dlouho spěl k bezgólové remíze, Viktoria toho do ofenzivy předvedla tak málo, že to až skoro není hodné mistrovských ambic. Rozdíl oproti Slavii byl v herním pojetí velký.
Možná se po tomhle utkání rozbliká ve Štruncových sadech nouzový signál. Na podzim prohry na Slavii 0:4, v Jablonci 0:3, na jaře na Spartě 0:4 a i tentokrát se hrálo podle „sešívaného“ diktátu.
I když zápas dlouho spěl k bezgólové remíze, jen se vlastně jako by čekalo na moment, kdy domácí bedlivě dodržovanou úspornou taktiku hostů zlomí. A pak to jelo jako po drátkách.
Každý si přitom vybaví první jarní vzájemný duel obou týmů. Jenže v tom je právě ten rozdíl. Slavia sice ve Štruncových sadech prohrála zaslouženě 0:2, její výkon byl matný, ale ani náhodou nepřipomínal údržbářské pojetí, při němž by chtěla co nejdéle udržovat od úvodního hvizdu bezbolestný status quo.
Viktoria přesně takhle v Edenu působila. Nechala „sešívané“ hrát, jen brzdila tempo, aby se jí obranný záměr nevymknul z rukou a dokázala pochytat útočné výpady. Kdyby se utkání rychle rozběhalo, dopadlo by to vlastně přesně jako v poslední desetiminutovce. Jenom mnohem dřív.
To je slabá vizitka úřadujícího šampiona a na mistrovské ambice je to málo. Budoucí král českého fotbalu má spíš hrát jako Slavia, sebevědomě se záměrem vnutit každému soupeři vlastní teorii fotbalu.
Je pravda, že „sešívaní“ se v posledních týdnech potýkali nejen s výsledkovými, ale i s výkonnostními výkyvy. Rozpačitě působily jejich remízy v lize se Spartou a v Liberci, prohra ve Zlíně.
Jenže šlo jen o zakolísání, o němž se taky hned mluvilo a psalo, nedalo se však říct, že jde o dlouhodobý obraz slávistického projevu.
Viktoria je na tom úplně opačně. V probíhající sezoně se stala rekordmanem v počtu výher 1:0, kdejaký zápas vypadal remízově, ten předposlední s Jabloncem, který Západočeši otočili až v samotném závěru, byl úplným vrcholem plzeňského štěstí.
A na to se spoléhat nedá. Jednou vás opustí, a co pak...
Co Slavia v téhle sezoně má, si uhrála vlastní aktivitou a nátlakovou hrou, a za titulem směřuje ukázkovým stylem.
Právě takhle by měl působit mistr. Ne jako „údržbáři“...





