Případ Kúdela. Ještě jednou, tentokrát hezky „nečesky“
Presumpce viny je odstrašující způsob vnímání ve většině světa, kde funguje právní stát a sem se patří vsunout, že slova Ondřeje Kúdely dosud nebyla průkazně odhalena. Glen Kamara je možná hysterik, stejně jako skotští novináři, kteří propadli skoro až třídnímu boji. Pohled většiny z nás je jednotvárný. Odsuzujeme rasismus, ale…
Nechceme přehnané reakce.
Nechceme, aby se tenhle boj o rovnost ras přenesl do druhého extrému.
A tak dál, a tak dál. Je to postoj nás, kteří jsme se ve většině se skutečným rasismem nikdy nestřetli. Nezažili jsme opravdové ústrky, pohrdání, nepočítají se do toho ani sem tam narážky do „bělob“ a „bílých čokolád“.
Historicky totiž nebylo společenskou normou nadřazování se nad bílé. Zažívali to černí. Zejména jejich předkové, kteří běžně žili v otroctví, na vlastní kůži poznali apartheid a jinou rasovou perzekuci.
Možná i já patřím do té většiny. Ale ostýchám se nahlas říkat, jak mají černí brát i kdyby jen občasné urážky, protože přece nikdy nemohu pochopit, co doopravdy cítí, a co se jich skutečně niterně dotýká. A hlavně proč.
Nechci se přece chovat skoro jako etnocentrik…
Raději připustím, že můj pohled je prostě jen ten můj, zatímco existuje taky jiný svět, v němž rasismus stále nepříjemně působí a nedá se zkrátka v žádném případě zlehčovat.
Nebo takhle: v našem světě, v němž nás nikdo neponižoval, nediskriminoval a už ze samé podstaty nás kvůli barvě kůže nepovažoval za méněcenné, si možná můžeme zlehčování dovolit. Ale vlastně jen mezi námi, kteří se vzájemně chápeme, protože máme stejnou historii. Je to naše věc.
Černoši mají ale zdaleka jiné dějiny. Jsou nám vzdálené, jako by se nás ani netýkaly. Už před skoro dvěma tisíci lety vznikaly spisy, které odsuzovaly sjednocování ras, třeba Římanů a afrických barbarů. Důvod? Zachování civilizované společnosti.
Dlouhá staletí existovalo řazení na vyšší a nižší rasy, přičemž se přidávali další diplomaté, politici a vědci s publikacemi, že takzvané „míchaní“ zastaví pokrok.
Dovede si někdo z nás doopravdy představit ten pocit méněcennosti? A že se při každé urážce může snadno vrátit? Pořád si chceme nárokovat sílu říkat černým, jak mají vnímat rasismus?
Vždyť více než sto let bojovali černí za rovnoprávnost. Za to, že barva pleti je automaticky nepředurčuje k podřadným pracím, k nižší inteligenci.
Když ženskou pošlete nevycválaně k plotně, možná jí naskočí minulost: jak se sufražetky vzpíraly patriarchátu. Chlap tohle nikdy nepochopí.
Když budete popírat nebo zlehčovat holocaust, jste nejen nevzdělaný idiot, ale taky se dotýkáte skutečné bolesti mnoha rodin. Nikdo z mých prarodičů nebo praprarodičů koncentrákem neprošel, ale to neznamená, že mě opustí úcta a pochopení vůči obětem, pozůstalým nebo přeživším, a že při tom všem budu děsně nad věcí…
Završím to trochu opačně, než jsme zvyklí. Odsuzuju presumpci viny. Odsuzuju lítý boj, který předvádí skotští a dneska už vlastně všichni britští novináři. Odmítám generalizování, ale…
