BLOG JANA PODROUŽKA | Gigantické rozpočty, ale taky obrovské úvěry a ztráty. V tomhle žije fotbalová smetánka. Přepych je naleštěný jednoduchým způsobem – vytlouká se klín klínem. A když do toho skočí pandemie koronaviru, hospodaření obrů se začne zhoršovat ještě mnohem víc.
Je to úplně jednoduchá odpověď na to, proč by Real Madrid a spol. chtěli brát fanouškům rozmanitost hry a fascinující příběhy, v nichž stejně důležité role jako ti bohatí, hrají i ti mnohem chudší. Třeba jako když Slavia přijede na Inter Milán a hraje tam o vítězství. Když o několik týdnů později dorazí na Camp Nou a je z toho plichta 0:0…
Proč zkrátka zakládají Super League, v níž si za účast připíše každý zakladatel jistých skoro osm miliard korun…
Ti velcí si myslí, že se všechno točí jen kolem nich. Že lidem stačí předhodit Mohameda Salaha, Lionela Messiho a Cristiana Ronalda, a všichni budou úplně spokojení. Narafičí se to do ultra nablýskaného pozlátka s nevyřčenými slovy „ten zbytek nepotřebujeme, nechceme“.
A zrovna „ten zbytek“ bude jejich bezohledným chováním nejspíš silně decimován. Kromě toho, že nečekané události, které fotbal přináší, se nebudou mít jak udát. Všem lidem, kteří se právě zápletkami baví, protože to je kouzlo fotbalu a jeho celosvětové popularity, se předhodí jen seznam nejsilnějších, mezi nimiž už bude trochu podružné, kdo vyhraje. Hlavně že máme kontrakt jako hrom…
Nejen že slabší jsou téměř absolutně vyloučeni z možnosti zahrát si s nejslavnějšími kluby světa, a tím se ještě víc roztáhne rozdíl mezi elitou a zbytkem, podškrábne se to pravděpodobně i na domácích soutěžích, dokonce i na těch nejsilnějších.
Proto řve Premier League.
Proto řve La Liga.
Proto řve Serie A.
Oni už dávno vědí, že chování jejich nejsilnějších klubů je vlastně úkrokem zpod jejich sukně. Tak jako tak.
„V kritické chvíli jsme se spojili, umožnili jsme transformovat evropskou soutěž, postavili jsme hru, kterou milujeme na nohy a ve prospěch udržitelnosti, podstatně jsme zvýšili solidaritu a poskytli fanouškům a amatérským hráčům pravidelnou vášeň, poskytujeme jim poutavé vzory.“
Tohle řekl prezident Juventusu Andrea Agnelli. Neuvěřitelně drzá slova pronesl těsně předtím, než se definitivně rozloučil s funkcí předsedy Evropské klubové asociace, jejímž úkolem bylo primárně vylepšovat současnou Ligu mistrů. Raději se sbalil a nahradil ho muž, jemuž do práce v dobrém slova smyslu „kecají“ z podstaty struktury klubu i jeho fanoušci – předseda Bayernu Karl Heinz Rummenigge. Je to velmi symbolická změna v této funkci.
Co se tedy vlastně děje ve fotbalovém světě řečí peněz? To totiž na mnohé odpovídá.
Elitní dvanáctka dostala od investiční společnosti JPMorgan na každý rok „na hraní“ 3,5 miliardy eur. To je přibližně sto miliard korun. Všichni zakladatelé si tím pádem sezonu co sezonu rozporcují celý balík po skoro osmi miliardách korun na každého.
Zatímco dosud si jednotliví vítězové Ligy mistrů průměrně vydělávali dohromady přes dvě miliardy korun. Tady mají giganti garantován skoro čtyřnásobek už jen za pouhý vstup do soutěže, navíc si to ošetřili pravidelnou účastí, nikdo je nemůže vykopnout, nemůžou sestoupit. Další tragédie celého projektu – odklon od smyslu sportu, od ambicí a motivací být lepší než druhý, překonávat překážky, bojovat…
Atlético Madrid, jeden z nejchudších týmů téhle dvanáctky, má sezonní rozpočet zhruba 500 milionů eur, to je přes třináct miliard korun. Zajímavý je u něj vývoj, nebo skok v hospodaření. Ještě v sezoně 2017/2018 totiž pracoval přibližně s necelými devíti miliardami korun.
Na podobné úrovni je Agnelliho Juventus. A zrovna ten je jedním z mnoha, kdo výmluvně odpovídá na otázku, proč se zkrátka řídit jen penězi. Italský mistr totiž při zhruba 13 a půl miliardách korun vykázal v sezoně 2019/2020 ztrátu přesahující sedmdesát milionů eur, asi dvě miliardy korun.
A to jsme ještě pořád při zemi. Máme tu Barcelonu, ta hospodaří s více než 800 miliony eur, tedy s asi 21 miliardami korun.
Real Madrid? Ten je ještě dál, téměř 900 milionů eur, v přepočtu bezmála 25 miliard korun.
Jak takové kluby může uctít, že si průměrně v Lize mistrů vydělají lehce přes dvě miliardy korun? A to ještě jen vítězové. Vždyť to má Real s Barcelonou na měsíc…
Fotbal není hlavní motivací. Fanoušci na stadionu, případně u televize se těší z krásných gólů, kliček, akcí. „Kravaty“ za sklem, které řídí tyhle kolosy, ovšem jen donekonečna počítají. Částečně z vlastní nešikovnosti dělat tuhle parádu za méně peněz.
A tady mají přece úplně jasno. Každý klub osm miliard za účast krát 23 let, kdy se má soutěž hrát, to je přes 180 miliard korun.
Jednoduché jako facka.
Fotbale, odpočívej v pokoji.
Témata:
blog, sport, Jan Podroužek, Super League, Liga mistrů UEFA, fotbal, Barcelona, Real Madrid, FC Internazionale Milano, soutěž, Lionel Messi, Juventus FC, Cristiano Ronaldo, Andrea Agnelli, Sport na Heureka.cz
Související články
