KOMENTÁŘ JANA PODROUŽKA | Tohle stálo za to snad i těm poraženým. Lionel Messi s pohárem pro mistra světa. Na vrata svého národního stříbrnictví už dávno pověsil pentli, a my měli možnost vidět nádherný obrázek, který mu – s Francouzi v první brázdě – přál celý svět.
Předně řečeno, přepychové výcvikové středisko Clairefontaine nedaleko Paříže vychrlí se svými pobočkami po celé zemi další a další generace hvězd, a modrý tým bude patřit k největším favoritům na dalších příštích turnajích, na to vemte jed. Ale Messi mohl s Argentinou vyhrát mistrovství světa v neděli večer naposledy.
Už neměl žádnou opravu, aby konečně napodobil svůj božský a léta předhazovaný předobraz Diega Maradonu . S tímhle pocitem šel nejen do finále, ale odjížděl s ním vůbec do Kataru před šampionátem.
„Je to jako čím dál hlasitější tep v hlavě. Trochu nervy, trochu úzkost. Na jedné straně se nemůžu dočkat a chci, ať to už začne. Na druhé straně cítím neklid, nejen svůj, ale celé země, aby to dobře dopadlo,“ vyprávěl před zhruba měsícem celkem otevřeně o svých niterních pocitech.
Messiho cesta k triumfu. Připomeňte si všechny jeho góly a asitence v Kataru
Video se připravuje ...
Zkusme se do toho aspoň malinko vžít…
Na klubové úrovni už nevíte coby, vyhráli jste desetkrát španělskou ligu, čtyřikrát Ligu mistrů, dohromady máte celkem 38 trofejí a sedm Zlatých míčů pro nejlepšího hráče světa.
A přesto vám v milovaném domově, v Argentině, předhazují nároční a fanatičtí fanoušci, že jste nic nevyhrál s národním týmem. Až do loňského léta, samozřejmě. A v tom bude možná celý háček.
Modrobílí po 28 letech dobyli Copu Américu, i s Messim v sestavě. Tohle zlato třeba Maradona ve své kariéře nikdy nezískal…
„Ten turnaj mu dal život. Po něm je v národním týmu zase šťastný. Dlouho žil s kritikou kvůli prohrám. Copa América pro něj byla osvobozující,“ shrnul to jeho bývalý spoluhráč Sergio Agüero. Přesně podle těchto slov se Messi na šampionátu v Kataru choval.
Svědci na místě ho popisovali jako uvolněného a spokojeného, kolega Jiří Fejgl, který sledoval dění na šampionátu během vyřazovací fáze a finále, pro něj našel přiléhavé označení „smějící se bestie“. Prostě šťastný chlap, který přijel všemožně pomoct svému mužstvu a splnit sen sobě a svému národu.
S míčem jako vždycky dělal klikyháky, přihrával, skóroval, ale nechal si taky klidně naložit v obranných soubojích. Choval se jako ten nejsvatější mezi svatými, aby neurazil štěstěnu, nebo osud, ale taky proto, že mu prostě evidentně bylo dobře, jakkoliv hrozně pro Argentinu šampionát začal kvůli prohře se Saúdskou Arábií.
Ale třeba to pomohlo, kdo ví. Mužstvo se kolem Messiho zápas po zápase zvedalo, až ve finále předvedlo své mistrovské dílo, vždycky přitom snad každá jen trochu důležitější akce nesla podpis modrobílé „desítky“.
A něco vám k tomu řeknu: ať je Messi prohlášen za muže, který Maradonu překonal. Normálně ho trumfnul, tímhle titulem definitivně.
Proč by ho Argentina neměla milovat třeba ještě o chlup víc než dávnou legendu osmdesátých let minulého století? Dnešní svět fotbalu je totiž vůči individualitám dost nekompromisní, soupeři jsou dokonalejší a chytřejší. Zkrátka abyste dělali kousky, jakými Maradona bavil obecenstvo před téměř čtyřmi dekádami, musíte být ještě daleko lepší.
A tím Messi opravdu byl. A je. Plus jeho nezpochybnitelné klubové a personální trofeje.
Plus tohle zlaté mistrovství světa. Krásnější závěr reprezentační kariéry, která patřila spolu s tou klubovou k nejúžasnějším v celé historii fotbalu, snad nemůže být.
Radujme se s Messim.
Témata:
fotbal, sport, ms ve fotbale 2022, ms fotbal 2022, Liga mistrů UEFA, Argentina, finále, Lionel Messi, Katar, Diego Maradona, Paříž, Saúdská Arábie, Sergio Agüero, Copa América, Sport na Heureka.cz
Související články
