18 let stačilo. Arséne Wenger by měl v Arsenalu skončit
To spojení funguje už téměř dvě dekády. Atraktivní hra Arsenalu a distingovaný manažer Arséne Wenger. Za touto kombinací stojí mnoho trofejí a pozoruhodných výsledků. Nic ale nemůže trvat věčně, v posledním období tak londýnský klub sbírá především bolestivé zkušenosti. Nastal čas na změnu?
Tahle otázka polarizuje miliony fanoušků Arsenalu po celém světě. První skupina volá po razantní změně v manažerském křesle, druhá naopak nechce o možném Wengerově odchodu ani slyšet. Osobně se řadím k té první. Arsenal už totiž dávno není tím, co býval. Není klubem, který by bavil diváky strhujícím ofenzivním fotbalem. V jeho dresu nezáří osobnosti jako Henry, Bergkamp či Pires.
Tým už navíc nevede ten charismatický a za každé situace klidný manažer. Muž, kterému se po příchodu na Ostrovy všichni vysmívali, aby o pár let později vzhlížely k jeho trenérským metodám. Arsenal se během uplynulých let změnil a s ním i Wenger. Francouzský odborník se nedokázal přizpůsobit trendu, který do velkého fotbalu vnesli bohatí majitelé Chelsea, Manchesteru City či PSG.
Wenger kupí chyby. Chyby, které neumožňují „kanonýrům“ návrat na úplný vrchol. Nejpatrnější je to v působení na hráčském trhu.
V čem Wenger ztrácí? I v taktické nepřipravenosti
Před začátkem letního přestupního termínu se vědělo o dvou hlavních slabinách Arsenalu. Ten nutně potřeboval posílit na postu štítového záložníka i středního útočníka.
Výsledek? Přišli výteční fotbalisté Sánchez, Debuchy či Chambers, na zmíněné posty ovšem nikdo. Až začátkem září útočník Danny Welbeck. Jen pro ilustraci, dva klíčové posty potřeboval doplnit i manažer konkurenční Chelsea José Mourinho. A výsledek? Hned v červenci přišel kanonýr Diego Costa, záhy ho následoval tvůrce hry Cesc Fábregas.
S touto nepružností se Wenger a s ním i celý Arsenal potýká už několik let. Čtyřiašedesátiletý manažer sice dokázal po odchodu dlouholetých opor vychovat nový tým, do vůdčích rolí dorostli Aaron Ramsey, Jack Wilshere či Theo Walcott. Ten poslední krůček na cestě mezi elitu ale nedokáže udělat. Do mužstva, které tak dobře zná, není schopen dostat ten potřebný impuls.
Wenger navíc začíná ztrácet i v taktické připravenosti, tedy v disciplíně, ve které víc než dekádu dominoval. Jen za poslední sezonu dokázali na Wengerův způsob hry najít vhodné protilátky José Mourinho, Brendan Rodgers (Liverpool), Roberto Martinez (Everton) a naposledy v Lize mistrů s Dortmundem i Jürgen Klopp.
Nelze pochybovat o tom, že v novém působišti by Wenger znovu byl maximálně úspěšný, ale Arsenalu už nemá co dát. Londýnský klub je jím přesycen, rozchod po osmnáctiletém partnerství by prospěl všem.
