První poznání jednadvacítky: Jen 45 minut zdaleka nestačí
Byla to velký otazník. Neznámá, která plíživě obcházela tábor reprezentační jednadvacítky. Jak bude tenhle výběr vypadat v konkurenci těch nejlepších evropských mužstev? Odpověď dalo hned první utkání s Dánskem. Vypadal dobře. Bohužel pouze jeden poločas.
První dějství konfrontace s našlapanými Seveřany musel zaskočit i ty největší optimisty. Češi byli živí, sebevědomí. Silní na balonu, přesní v kombinaci. A taky nebezpeční v ofenzivě. Vstřelili první gól, favorizovaného soka dokonale zaskočili. Tím nejhorším, co mohlo fungující partu trenéra Jakuba Dovalila potkat, byla poločasová přestávka.
Ta znamenala pro vývoj utkání naprosté zemětřesení. Po ní už nic nebylo jako dřív. Rozložení sil na hřišti se úplně otočilo. Najednou to byli Dánové, kdo šlapal po svém soupeři. Kdo diktoval tempo hry.
Češi postupně uvadali, se svými soupeři nebyli schopni udržet tempo. Úbytek sil (snad s výjimkou nezdolného dynama Pavla Kadeřábka) byl na jednotlivcích jasně patrný. Především hráči ze středové řady nestíhali dostupovat v defenzivě, soupeř měl stále znatelnější převahu.
S přibývajícími minutami se nůžky stále více rozevíraly. Zatímco Dánové drželi stanovené tempo, které v určitých pasážích dokázali ještě stupňovat, Čechům docházelo palivo. Pryč byla aktivita, pryč byla snaha o ofenzivní výpady. „Lvíčata“ najela na úsporný režim. Posledních dvacet minut se proto proměnilo v bušení na českou branku, které vyvrcholilo vítězným gólem.
Síly na odpověď už v sobě jednadvacítka nenašla. Zkrátka nebylo kde brát. Z prvního vystoupení jednadvacítky na šampionátu si tak lze odnést dva hlavní poznatky.
Tím nepochybně pozitivním je, že se tenhle výběr skutečně může rovnat s těmi opravdu nejlepšími. Jenže pouze na dobu časově omezenou. A bohužel i ve fotbale platí, že pouze ti silní zůstávají. Pětačtyřicet minut je na téhle úrovni zatraceně málo.
