Atlético ve finále LM dřelo, ale šanci propáslo. Možná byla životní
Až se člověku po finálové bitvě Ligy mistrů krade na jazyk otázka. Co vlastně má Atlético víc udělat, aby se mohlo postavit na piedestal s vysněnou trofejí? Před dvěma lety bylo blízko, nyní ještě o kousek blíž. Vždycky odešlo poraženo. Pro partu Diega Simeoneho tím hůř, že to mohla být na dlouhou dobu poslední příležitost.
Ještě nikdy v historii nedokázal celek od řeky Manzares Ligu mistrů dobýt. Je zvyklý být ve stínu slavnějšího, bohatšího a šmrncovnějšího Realu Madrid. Ten už Ligu mistrů opanoval jedenáctkrát. Neuvěřitelné číslo. V posledních dvou případech pak slavil po konfrontaci se svým úhlavním rivalem. Atlétiku se znovu částečně vymstila jeho hlavní přednost.
Před dvěma lety tým kolem kapitána Gabiho dlouho vedl, vyrovnávací gól z hlavy Sergia Ramose inkasoval ve třetí minutě nastaveného času. V prodloužení pak Atlético zcela odpadlo fyzicky, inkasovalo tři góly a sen se rozplynul.
Teď mělo druhou šanci. V cestě znovu Real. Průběh finále byl odlišný, výsledek ovšem stejný. A vlastně i způsob, jakým k němu došlo. Atlético dokázalo ve druhém poločase umazat jednobrankový náskok soupeře, v prvním prodloužení mělo dokonce navrch.
V tom druhém ovšem fyzicky odpadlo. Opět se vymstil extrémně náročný způsob hry, který Simeone svým svěřencům ordinuje. „Los colchoneros“ mají svou hru postavenou na pevné defenzivě, díky tomu se vystavují do pozice, že povětšinou hrají bez balonu. A to stojí síly, které v závěru zápasu chybí.
Tentokrát to odnesl Koke. Klíčový záložník, který musel krátce před penaltovým rozstřelem pro totální vyčerpání střídat. Kdyby nemusel, téměř jistě by šel na penaltu. Možná by na rozdíl od Juanfrana proměnil. Třeba by Atlétiko mohlo konečně slavit...
Nyní naopak bylo znovu pohlceno obrovským zklamáním. Nelze se navíc zbavit domněnky, že tahle šance byla na dlouhou dobu poslední. Španělský tým totiž nehraje způsobem, který by mohl být dlouhodobě úspěšný.
Ano, čtvrtfinále proti Barceloně ještě Atlético zvládlo s velkým přehledem. O kolo později s Bayernem už ale mělo hromadu štěstí, přežilo klinickou smrt v podobě neproměněné penalty Thomase Müllera. A postoupilo. To se může stát, ale jen těžko bude stávat.
Tahle milánská porážka může s odstupem času bolet mnohem víc, než je tomu teď.
