Čerstvá krev z Balkánu. Čivič s Plavšičem naznačili, kudy vede cesta
Jeden měl opakovaně zdravotní problémy, druhý v konkurenci zkušenějších a služebně starších spoluhráčů prakticky neměl nárok. Takové byly podzimní příběhy sparťanských mladíků Srdjana Plavščiče a Eldara Čiviče. Moc toho v rudém dresu neodkopali, v posledním utkání proti Mladé Boleslavi ale dostali šanci. A chopili se jí náramně. Jejich výkony mohou být pro trenéra Andreu Stramaccioniho směrem k budování týmu pro jaro inspirací.
Pojďme postupně. Do neděle naskočil Eldar Čivič pouze do čtyř ligových zápasů, Srdjan Plavšič jich zvládl pět. Žádné velké vytížení, spíš paběrkování. Šance přišla po dlouhé době až proti Mladé Boleslavi. A ze strany italského kouče to byl vydařený tah.
Oba mladíci z Balkánu totiž do hry Sparty vnesli svěží vítr, entusiasmus, radost ze samotné podstaty fotbalu. Jednomu je jednadvacet let, druhému o rok víc. A jako by vůbec nebyli zatíženi problémy, pod kterými se celý podzim prohýbali hráči základní sestavy.
Čivič vstřelil krásný první gól. Byť chtěl původně centrovat, míč skončil v brance nešťastného gólmana Martina Jedličky. V celém duelu byl velice aktivní směrem dopředu, navíc si svědomitě plnil obranné úkoly. Oproti unylým výkonům Michala Kadlece to byla obrovská (a především příjemná) změna.
Plavšič se sice střelecky neprosadil, od první minuty ale motal hlavy obráncům Mladé Boleslavi, na pravém křídle byl prakticky nezastavitelný. Jednou pronikl po křídle, podruhé si míč navedl do středu hřiště a přesně ho rozehrál.
Navíc šturmoval i dozadu, když to bylo potřeba. Za celý zápas byste ho prakticky nepřistihli v chůzi. Jako by provozoval úplně jiný sport, než starší kolegové Jonathan Biabiany a Tal Ben Chaim.
Až se bude v letenských kancelářích během zimy rozhodovat, kdo příliš široký kádr opustí, mají tihle dva pádný argument, proč by se jim síto mělo vyhnout obloukem.
