Čas lídrů. Fotbal ho ve Fouskovi nemá, odvahu přebily zbabělost a alibismus
Těžké časy mají jedno společné. Poznáte v nich, kdo je skutečně silný. A kdo naopak vůbec. V době ukrajinské války, kterou rozpoutali Rusové pohánění šílenstvím psychopatického diktátora Putina, se napříč Českem zvedla ohromná vlna podpory. Materiální, finanční i slovní. Fotbal se nepřidal. Zachvátily ho totiž zbabělost a strach.
Petr Fousek byl v ideální pozici, aby se vůči ruské agresi vymezil. Je šéfem nejmasovějšího sportu v zemi. Mohl jít příkladem, využít svůj potenciální vliv a ukázat, že dokáže být sebevědomým a rozhodným vůdcem. Tedy tím, co v něm velká část fotbalového společenství nevidí.
Bohatě by přitom stačilo, kdyby se pouze inspiroval okolním děním. Po bezprecedentním vpádu Putinových vojsk na Ukrajinu zareagovala česká společnost okamžitě. Pomáhá vláda, pomáhají neziskové organizace, soukromý sektor i samotní lidé. Každý jak může, v intencích svých možností.
Fotbal nikoli. Že je s vedením Fotbalové asociace něco těžce v nepořádku, se poprvé ukázalo už ve čtvrtek, jen pár hodin po rozhoření válečného konfliktu. Prohlášení ze Strahova končilo doslova takto: „Podle vývoje budeme koordinovat další postup.“
Pardon, že jsem tak smělý, ale jaký vývoj prosím pěkně pan Fousek očekává? Pokud si toho fotbalová vrchnost nestačila všimnout, na Ukrajině umírají nevinní lidé. Děti, otcové rodin, prarodiče. Ať už bychom vzali jakýkoli myslitelný scénář, nikdy nebude dobrý. Nikdy.
Místo okamžitého odsouzení kroků agresora a jasné deklarace, že národní tým do potenciálního utkání s Ruskem v rámci kvalifikace na mistrovství světa nenastoupí, jsme se dočkali pouze přehlídky alibismu, strachu a zbabělosti.
Ještě děsivější je ovšem zjištění, že se Fousek nepoučil a nenarovnal záda. O několik desítek hodin později, přesněji v sobotu večer, totiž přišel s dalším prohlášením. „Za daných okolností si sehrání takového zápasu je téměř nemožné představit a je velmi pravděpodobné, že budeme následovat polský a švédský scénář, ale nelze obejít procedurální kroky.“
Téměř nemožné představit… Je velmi pravděpodobné… Slyšíte znovu ten alibismus? Ony procedurální kroky, o kterých je řeč, nejsou v této situaci absolutně podstatné. Fotbal jimi pouze maskuje svůj strach razantně a sebevědomě vystoupit. Poláci nebo Švédové s tím přitom žádný problém neměli.
Čeho se Fousek bojí? Možné kontumace potenciálního zápasu ve prospěch Rusů? A tím pádem nepostupu české reprezentace na světový šampionát? Nezlobte se na mě, ale i kdyby k tomu došlo, což je samozřejmě zcela vyloučené, nebylo by to v kontextu aktuálního dění absolutně podstatné. Jakékoli sportovní ambice nyní musejí stranou, ve světle tragických civilních obětí neznamenají vůbec nic. Zástupci FAČR si to ale zjevně neuvědomují.
Tyhle zbabělé tanečky jsou nedůstojné a jen ukazují, že se fotbal ani po změně svého vedení nikam neposunul. Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík dal už před nedělním zasedáním Výkonného výboru jasně najevo, že si nedovede představit, aby hráči z Edenu reprezentovali v utkání s ruským soupeřem. Stejně by se velmi pravděpodobně zachovala třeba i Sparta. Fouskovo čekání na oficiální štempl tak je pouhým alibismem. I kdyby totiž nepřišel, stejně by Jaroslav Šilhavý de facto neměl s kým hrát…
Prezident asociace by se proto měl podívat do zrcadla a položit si otázku, zda je opravdu mužem na svém místě. Zatím to tak rozhodně nevypadá. Ono heslo, se kterým reprezentace vyrážela na loňské EURO, tedy „Ukážeme kuráž“, nyní vypadá vyloženě směšně.
Fotbal má všechno možné. Odvahu ale určitě ne.
