Energie a chuť jsou základ. Vrba neměl ani jedno, pro soupeře byl čitelný
KOMENTÁŘ JANA VACKA | Když Sparta loni zkraje února oznámila příchod Pavla Vrby, fotbalové společenství se rozdělilo na dva tábory. Ten první, tvořený povětšinou z fanoušků Letenských, nechápavě kroutil hlavou. Ten druhý, zastoupený zejména odbornou veřejností, měl jasný argument: kdo jiný by měl klubu pomoci, než nejúspěšnější český trenér posledních let?
Nyní, přesně po 460 dnech, už víme, že sázka na Vrbu nebyla správná. Ano, s Viktorií získával mistrovské tituly, dvakrát s ní postoupil do Ligy mistrů, národní tým dotáhl na EURO.
Během letenského angažmá se ale stále zřetelněji ukazovalo, že nejlepší trenérské roky má za sebou. Zatímco fotbal kvapí neustále dopředu, Vrba přešlapuje na místě. Tvrdošíjná sázka na stále stejné rozestavení i herní schéma, lpění na hráčích, kteří důvěru opakovaně nespláceli.
Pro české soupeře se stal předvídatelným a velmi snadno čitelným. Tréninky jeden jako druhý, vyloženě přes kopírák. Náznak nějaké inovace nebo pokroku? Nic takového…
Současný Vrba je zkrátka jiný, než ten z první plzeňské éry. Tehdy hrála Viktoria svěží útočný fotbal, svým pojetím tak trochu předběhla dobu. Na české poměry rozhodně. Kouč působil příjemným dojmem, vycházel s novináři, fanoušci napříč kluby ho měli rádi.
Nyní? Otrávenost. Zoufalé projevy bezmoci. Odevzdaná gesta. A hlavně na první pohled viditelná absence energie a chuti. Když si poslechnete, s jakým zaujetím a láskou mluví o fotbale pánové Trpišovský, Svědík či Jílek, a pak si pustíte Vrbu, ten rozdíl vás praští přes uši.
Patrné to bylo především v posledních týdnech
