Vrba se zaklel do vlastní dokonalosti. Potřebuje voraz a změnu myšlení
Dva vyhazovy v rozmezí pouhých pěti měsíců. Nejprve Sparta, nyní i Baník. Uhasínající trenérskou hvězdu Pavla Vrby definitivně překryla temnota. Neodvrátil ji ani letní návrat do milované Ostravy. Leckdo si při tom myslel, že právě tenhle krok zkušeného kouče opět nastartuje. Nenastartoval. Nemohl.
I fotbal má totiž své zákonitosti. V čase se proměňuje, vyvíjí, spěchá dopředu. Přivyknout trendu musí nejen hráči, ale pochopitelně i trenéři. Vrba toho není schopen. Proto mu v uplynulých letech krachuje jedno angažmá za druhým.
Samozřejmě, vždycky to není pouze o šéfovi střídačky. Na vývoj a výsledky týmu má vliv i klubové vedení, práce sportovního úseku, přístup všech zaměstnanců a v první řadě i hráčů. Trenér jako jednotlivec sám nic moc nezmůže. To si může myslet i Vrba, minimálně z některých jeho veřejných výstupů to tak vypadá.
Zkušený kouč by se ale měl podívat pravdě do očí, jakkoli je nepříjemná a bolestivá. Primární problém je totiž u něj. Během první plzeňské éry si nastavil laťku proklatě vysoko. Zopakovat takovou jízdu, jakou předvedl s Viktorií, to je v českých reáliích prakticky nemožné.
Vrbu tehdy měli (povětšinou) rádi i fanoušci konkurenčních klubů. Získal si je svou bezprostředností, smyslem pro humor, věčně pozitivním přístupem. Vycházel vstříc novinářům, nic pro něj nebyl problém.
Jednou věcí ovšem je, jak renomé a slávu získáte, a druhou, jak s nimi dál nakládáte. Rodák z Přerova se postupně zaklel do vlastní dokonalosti. Byl stále podrážděnější, někdy působil až arogantním dojmem, během zápasů se u postranní čáry div nehroutil. Tenhle mix se zákonitě musel projevit i v trenérské práci.
Zcela stěžejní je ovšem fotbalový aspekt. Nenávratně jsou totiž pryč doby, kdy Vrbův krásný ofenzivní styl válcoval české soupeře a získával pocty v Evropě. Fotbal už je dávno jinde.
Mnohem víc se dbá na detaily, změnila se náplň a intenzita tréninkového procesu, pracuje se s daty. Trenéři stráví hodiny a hodiny u obrazovky, nakoukávají zápasy svých soupeřů, snaží se získat dokonalý přehled o hráčích. Aby mohli přijít s vlastními návrhy, když se v přestupových obdobích řeší změny v kádru.
Je to extrémně náročná práce, častokrát ubíjející. Jiná cesta ale k úspěchu nevede. V době, kdy se do nejvyšších pater tlačí mladí, ambiciózní a zapálení trenéři, není jiná možnost než s nimi držet krok. Kdo se přizpůsobí, má šanci na úspěch. Kdo ne, toho čeká opačný směr. Takhle jednoduchá ta rovnice je.
V případě Vrby je evidentní, že tenhle vývoj nezachytil. Znovu a znovu sází na něco, co je překonané. Drží se jednoho herního schématu. Šablony, která sice před deseti lety fungovala, teď už ji ale všichni soupeři znají zpaměti.
Je pravděpodobné, že na bývalého kouče národního týmu nyní čeká odpočinek. Během něj by měl Vrba důkladně zvážit svou další trenérskou budoucnost. Ve fotbale je pro něj nepochybně nadále místo, v první řadě ale musí změnit své myšlení. S ním jde totiž ruku v ruce i přístup.
Ten stávající je viditelně nefunkční. Což může mít vliv na psychické i fyzické rozpoložení dotyčného. A je třeba mít na paměti, že zdraví je rozhodně víc než fotbal.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 30 | 70:29 | 68 |
| 2 |  | 30 | 81:25 | 66 |
| 3 |  | 30 | 55:29 | 57 |
| 4 |  | 30 | 53:49 | 48 |
| 5 |  | 30 | 36:38 | 46 |
| 6 |  | 30 | 45:40 | 41 |
| 7 |  | 30 | 39:43 | 38 |
| 8 |  | 30 | 34:40 | 38 |
| 9 |  | 30 | 39:42 | 37 |
| 10 |  | 30 | 35:54 | 35 |
| 11 |  | 30 | 46:57 | 35 |
| 12 |  | 30 | 43:42 | 35 |
| 13 |  | 30 | 38:63 | 32 |
| 14 |  | 30 | 40:56 | 31 |
| 15 |  | 30 | 29:58 | 28 |
| 16 |  | 30 | 37:55 | 26 |
- Skupina o titul
- Play-off o umístění
- Skupina o záchranu
