Práce versus umění. Jak mohou zabejčení Češi dohnat Španěly
Sezona skončila. Stachanovec Tomáš Souček a jeho reprezentační parta si zaslouží dovolenou. O tom žádná. Poslední sraz ročníku, čtyři duely Ligy národů, zvládlo národní mužstvo slušně. Ve čtyřech duelech s evropskou špičkou bralo průměrně bod na utkání. Drží naději, že se nesesune do nižší divize soutěže.
„Musím kluky pochválit,“ prohlásil trenér Jaroslav Šilhavý. „Byl to dobrej sraz - a to i po herní stránce,“ přitakal kapitán Souček.
U jeho tvrzení se zastavme, protože je dlouhodobě podstatné. Výkonová složka je pro budoucnost důležitější než okamžitá, výsledková. Tu nikdo, samozřejmě, nepodceňuje, jde o národní výběr, který potřebuje být úspěšný.
Aby se to však dařilo, musí ukázat kvalitu. Bez ní může zazářit, ve sportu hraje faktor štěstí občas nějakou tu roli. Jde však jen o epizodní záležitost. Důležitější je připravenost týmu, jeho nastavení, úroveň.
V tomto ohledu má Šilhavého reprezentace dvě tváře. Začněme tou kladnou. Mužstvo je velmi pracovité, bez reptání plní taktické scénáře trenérského štábu. Je fyzicky velmi dobře připravené, „zabejčené“, kousavé, pro každého protivníka velmi nepříjemné, což přiznal i španělský trenér Luis Enrique.
Ono se není co divit, nátura mančaftu vychází z povahy jeho lídra, šéfa. Souček je prototyp fotbalového poctivce. Důkazem budiž i to, že po předlouhé a těžké sezoně bez reptání absolvoval na „dovolenkovém“ srazu, jak červnovou akci sám nazval, bez řečí čtyřikrát devadesát minut. Naposledy v Málaze bylo chvílemi vidět, že toho má plné zuby, ale pořád jel jako stroj.
Jeho druhá stránka je však rovněž symbolická pro české národní mužstvo. Souček je skvělý hráč, ale vyniká právě výše popsanými ingrediencemi. Proto válí v Premier League, proto o něm uvažují kluby typu Juventusu či Manchesteru United. Zapadne jim vedle technicky vytříbených hvězd, je to dělník fotbalu, ne umělec.
Právě ti národnímu celku chybí, proto se nemůže opakovaně úspěšně poměřovat se Španěly či Portugalci, jak se ostatně ukázalo v minulých dnech. Čelil soupeři zápalem, ale když on rozjel kolotoč, bylo to složité. V kádru je na špičkové dovednostní úrovni pouze Patrik Schick, toho času v rekonvalescenci. V Málaze zaujal Václav Černý, jenž měl zase nedorazy v přístupu, což mu v prvním poločase dali najevo Šilhavý se spoluhráčem Vladimírem Coufalem.
Na druhé straně to bylo jiné. Španělé jsou prototypy moderního hráče - elastičnost, pohyb, precizní technika, chování v prostoru, předvídavost. Když vidíte sedmnáctiletého Gaviho, pochopíte, jak má fotbal vypadat.
Mnozí namítnou, že srovnáváme nesrovnatelné. Španělé mají hru s míčem v krvi, to je fakt. Ale proč v Česku nepřijmout jejich kulturu, nastavení? K tomu je třeba změnit pohled na výchovu. Vsadit na kreativitu, herní dovednosti - a to už od mládeže. Světový fotbal totiž jde právě tímto směrem, prosazují se - ano, skvěle fyzicky připravení - ale především umělci s míčem.
Trenér Šilhavý to ostatně naťukl při hodnocení prohry v Málaze. Bylo pár desítek minut před půlnocí a on trefil jádro pudla: „Když se podíváte na jejich sestavu, tak to je: Barcelona, Barcelona, Chelsea, Real Madrid a tak dále.“
Češi na takových adresách nejsou. Proč asi?
