Proč Češi nejsou v Americe žádaní? Nedivme se, fotbal jde jinudy
PŘÍMO Z USA | Sami Američané v tom pořád mají maličko guláš. Vždyť Los Angeles FC, úřadující mistr ligy, má v názvu slovo football. Přitom kontinent stále drží označení, jež jedna z fanynek konkurenčních Galaxy po úterním derby, které v Pasadeně hltalo přes 80 tisíc diváků, vyťukala k fotce na svůj Instagram (koukat přes rameno se nemá, ale co už): „For love to soccer.“
I tenhle velký střet byl důkazem, že bezkonkurenční světová sportovní jednička ve velké a důležité zemi letí vzhůru. Hrají teda velká jména, ne jen vysloužilci.
Šikula z Galaxy Riqui Puig sem dorazil z Barcelony ve dvaadvaceti a je FAKT famózní. Klasická katalánská škola, další z řady záložníků prťavých, zato ultra dovedných. Iniesta, Xavi, Gavi, jeho souputník Pedri. Jasně Puig to měl v Barce těžké jako mnoho dalších. Konkurence je tam natřískaná. Jen na rozdíl od ostatních zvolil jinou cestu - a vlastně se není co divit.
Místní fotbal je v rozpuku, což dokumentuje (samozřejmě) i fakt, že do ligy přijde ten největší, šampion šampionů Lionel Messi.
Jen Češi se sem jaksi nehrnou. Nebo je to jinak? Tomáš Ostrák sice kope za St. Louis City, ale - přiznejme - není typický produkt českého fotbalu. Od šestnácti let se zdokonaloval v Německu, proto je zdravě drzý, posunutý směrem ke hře, která vládne. Jinak mají hráči ze středu Evropy utrum - a to i v jiných zemích. Nenechte se mýlit, řada by jich brala angažmá v takovém Polsku, Maďarku… Nejen kvůli penězům ale i fotbalové kultuře.
Ta se totiž ubírá - a nemusí se vám to líbit - tak trochu Csaplárovskou cestou. Svérázný trenér často mluví o tom, že zápasy musí bavit, že jde o produkt, vlastně showbyznys. Česká liga se posunuje, to přiznejme, přesto je řada duelů jen a jen válka.
Tady buďme objektivní, hráči jsou v tomto ohledu fakt skvěle připravení, nabušení, obětaví. Jenže schází to, co nabízí Amerika, Polsko či dokonce i Maďarsko, o čemž nedávno mluvil staronový reprezentant Patrizio Stronati.
A také to demonstrovalo úterní derby El tráfico Galaxy vs. LAFC. Fotbal ve světě (vzpomeňte si na finále šampionátu v Kataru) má jediné přikázání. Protivníka porazit, ne unudit, umlátit, ubránit. Překonat ho útokem, technikou rychlostí, souhrou.
I když Galaxy dvakrát vedlo, nebylo favoritem, pořád se hnalo vpřed. Byla z toho přestřelka jak na divokém západě, mraky šancí, fanoušci v transu, nezapomenutelný večer v Den nezávislosti, na nejdůležitější svátek země.
Přitom v Česku stále ještě slyšíte hlasy zpochybňující ligy ranku MLS, Polska atd. Dříve to byla i Belgie, Nizozemsko. Tam se jen útočí, taktikou je uděláme, znělo (bohužel i zní) z českých klubů. Sem tam možná ano, ale hra se tímhle oldschoolovým stylem neposune, naopak zůstává stát na místě.
Proto není o české borce zájem v MLS, ale i v dalších zemích. O TOP 5 ani nemluvě.
