Skvělé derby o LA z tribuny: párty na golfu, zjevení z Barcelony, ale i bitky
PŘÍMO Z LOS ANGELES | Fotbalová liga ve Spojených státech, takzvaná Major League Soccer, valí na plný plyn. Do Miami se brzy nastěhuje GOAT Lionel Messi, v úterý večer vylétla rekordní návštěva na jednom zápase nad 82 tisíc fanoušků. Konalo se El Tráfico, derby Los Angeles mezi černými FC a bílými Galaxy. Bylo to vzrušují odpoledne i večer, a to v pozitivním (s převahou) i negativním stylu. Aby ne, hraje se na Den nezávislosti, na největší svátek. Takže bude i ohňostroj...
Fest začíná v půl třetí odpoledne, doražte, napíšou pořadatelé mail s pokyny před velkým střetem. Co byste čekali? Pódium, muziku, speakera, zkrátka kontrolovanou a řízenou zábavu.
Jenže jste v Americe, tady je to jinak.
K ikonickému stadionu Rose Bowl v Pasadeně, na němž v roce 1994 zahodil ve finále mistrovství světa italský Božský copánek Roberto Baggio penaltu v rozstřelu proti Brazilcům a přistrčil jim titul, se blížíte pomalu. Ne, tady metro nefunguje, třeba v Kataru při mistrovství světa to bylo jiné. Auto je pro místní jednička.
Proto klasická zácpa a pomalý vjezd na golfové hřiště, z nějž je mamutí parkoviště. Jeden z kolegů v redakci, radši nebudeme jmenovat, by z toho měl osypky. Jen bunkry jsou zadělané páskou, přejíždějí se i greeny. Tady se bude konat párty před zápasem. Místní dorazí ve svých velkých SUV (ještě větších, než kterým v Česku propichují aktivisté gumy), na korbě nachystané grily, přístřešky, židle, stoly. Jde se grilovat, popíjet, hrát fotbal, baseball. U každého třetího auta stojí velký reprák, muziky je přehršel.
Prostě pohoda, paní rozdává mexické rizoto, vypadá fantasticky. Prodávají se hot dogy, pivo, ale pozor, také drinky. Žádné omezení tvrdého alkoholu se nekoná. Na stadionu už to neplatí, ale v „podhradí“ se jede na sto procent. Možná se to projeví později…
Vyražme však už na stadion, do výkopu zbývají necelé dvě hodiny. Nečekejte moderní arénu, majestátní však ano. Rozlehlé tribuny, pozvolna stoupající, aréna vypadá asi jako čtyřikrát zvětšený starý Malšák v Hradci Králové. Ani jedno místo pro diváky není kryté, což ostatně v Kalifornii není úplně potřeba. Oba kotle jsou za bránami, tam se povzbuzuje fest. Jinak jsou fanoušci promíchaní. Podle triček se dá rozklíčovat, že je podpora zhruba půl napůl, přesto rozdíly najdete.
Zaprvé je tu - samozřejmě - barva dresů. Bílá versus černá. Od toho se můžeme odpíchnout, a to hned pro několik bodů.
Traduje se, že Galaxy jsou týmem „bílého muže“, zatímco LAFC fans pocházejí takzvaně z předměstí, především jde o přistěhovalce z Mexika. Je to dané i faktem, že první jsou tradičnější klub, druzí byli založeni až v roce 2014, na začátku se jmenovali Chivas USA. Dnes už se direfence obrušuje, tábory se propojují.
I když… Během zápasu se ukáže, že napětí nemizí. Přestože většina fans v klidu toleruje druhou stranu, jen v sektoru 3H, na tribuně proti té hlavní se stanou dvě nepříjemnosti. První o poločase na záchodech, kde se strhne slušná mela, až pořadatelé (kterých teda na 80 tisíc lidí není příliš mnoho) „restroom“ uzavřou. Podruhé mezi sedačkami, kolem 65. minuty se do sebe pustí pár bojovníků. Vyklube se z toho nepěkně rozbitý obličej, ale také strach okolostojících. Nic příjemného.
Jinak je atmosféra báječná. Doplní ji srdce vykroužené stíhačkami na obloze, světelné efekty, zhasnutá světla po gólech domácích Galaxy. Po zápase snad dvacetiminutový ohňostroj na oslavu Dne nezávislosti - a také na vítězství bílých.
Rozdílný je i přístup ke hře. Zatímco Galaxy drží míč, hrají kombinačně, trpělivě, tak trochu španělsky, FC jdou rychleji vpřed. K tomu spoléhají na standardní situace, protože mají fyzickou převahu.
I z tohoto mixu stylů vzejde výtečná hra. Opravdu. Technika, rychlost, ne tolik napadání jako v Česku, zato mraky šancí, celkem osmadvacet střel. Skvělé výkony. Co takový Riqui Puig, třiadvacetiletý kreativec, který vyrůstal v Barceloně, proboha dělá v MLS?
Zápas končí s bilancí 2:1, o vítězství rozhodne v 73. minutě. Brilantní jsou veteráni v dresu LAFC Giorgio Chiellini a Carlos Vela (ty jeho přímáky!), na druhé straně pořád válí Douglas Costa, Brazilec se zkušenostmi z Juventusu či Bayernu.
Objevíte však také „neznámé“ pušky. Galaxy: americké pravé křídlo Tyler Boyd (jeho obalovačka na zadní i nahrávka na rozdílovou trefu byly epesní), dva leví beci, kteří se vystřídali, Kanaďan Raheem Edwards i dvacetiletý Argentinec Julian Aude. LAFC: osmnáctiletý pravý wingbek z Mexika Erik Duenas, Denis Bouanga, levé křídlo z Gabonu. A další, a to na obou stranách.
Navíc všichni mají myšlení nastaveno pro hru vpřed (ano, i Chiellini, jenž podporuje ataky). Galaxy dvakrát vedou, přesto se nezavřou do obrany. Ještě v nastavení mají FC dvě šance, soupeř jednu. Nakonec Galaxy slaví výhru nad favoritem. Uspěje tým, který je v Západní konferenci předposlední (MLS má dvě, celkem 29 mančaftů), ve střetu s úřadujícím mistrem.
A také mužstvo, v němž válel například Zlatan Ibrahimovič. Když proslulý Švéd po dvou sezonách, v nichž dal padesát tři gólů, odcházel do Evropy, prohlásil: „Chtěli jste Zlatana, dal jsem vám Zlatana. Teď se můžete vrátit k baseballu.“
V Los Angeles ho úplně neposlechli.
