Barák: Arogantní? Namyšlený? Je svůj. Má přidanou hodnotu, pomoc vrátí
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA PŘÍMO Z NĚMECKA | Už na první pohled zbystříte. Hlava nahoře, perfektní účes (jasně, to není u fotbalistů nic neobvyklého), sněhově bílé kopačky, stulpny stažené na portugalský či italský způsob, pidichrániče pod nimi. Rozhled ve hře, technika, sebevědomí, které z něj na hřišti čiší každou chvíli.
Když mluví, neschovává se za fráze. Klidně zkritizuje české poměry. Ovlivněn tátou, trenérským machrem, a také dlouholetým působením v cizině, se klidně pustí do debaty o výchově fotbalistů v Česku.
Na EURO 2020 hraném kvůli čínské hnusotě o rok později se společně s Patrikem Schickem, svým asi nejbližším souputníkem v národním mužstvu, vymezí proti nastavení práce trenérského štábu. Dva rebelanti si postěžují na nedostatek informací o soupeřích, o vlastní taktice, na sáhodlouhé rozbory.
Ano, to je Antonín Barák, vzývaná česká zbraň pro druhý zápas EURO v sobotu v Hamburku proti Gruzii.
Můžete ho mít za namyšleného, někdy třeba i arogantně působícího chlapa, ale on je prostě jen svůj. Vychován k sebevědomí, které ještě vybrousil při velmi zajímavém působení (už celých sedm let trvajícím) v italské lize.
V roce 2017 přestoupil ze Slavie do Udine a přes Lecce a Hellas Verona se vyšvihl do Fiorentiny, špičkového to klubu, jenž dvakrát po sobě pronikl až do finále Konferenční ligy. Zálusk na něj měla jednu dobu Neapol, klub Diega Maradony a v tu dobu úřadující mistr Serie A, což je další důkaz kvality i renomé.
Také v reprezentaci má za sebou velmi povedené chvíle. Jednu lze vypíchnout za všechny. V osmifinále minulého evropského šampionátu naskočil do základní sestavy a pomohl k pokoření Nizozemska. V přetopené Budapešti byl jedním ze zásadních článků úspěchu, podobně jako Schick či Tomášové Holeš s Vaclíkem, Pavel Kadeřábek, Ondřej Čelůstka…
Přesto jdou o tomhle blonďákovi pochybnosti.
Důvody jsou v českém soukolí až nepříjemně obvyklé. Je jiný, vyčuhuje. V tuzemsku se razí uniformita, a to i na hřišti. Vždyť i sám Schick měl v mládeži problémy. Sice sypal góly po pytlech, jenže měl nedostatky v defenzivě, presinku.
Rovněž Barák vždy nezapadal.
Oba se vymykali systému, který trefně v pořadu Ligový Insider pojmenoval trenér Luděk Klusáček. „Vyrábíme prefabrikáty,“ pronesl letitý souputník Ivana Haška, jenž od nové sezony bude cepovat dorostence v Hradci Králové. Narážel na uniformitu hráčů ve stylu: Běhej, jdi do souboje, vracej se, neriskuj…
Barák (i Schick) jsou jiní. Na oba pány, dnes už pojmy, holt musí pracovat část spoluhráčů, právě těch, kteří zapadají do systému. Jsou stejně cenní, nic bez nich nevyhrajete, je však potřeba, aby přijali svou roli.
To samé bude platit i v sobotu, kdy Barák na 99 procent vyběhne podpořit Schicka v základní sestavě ve druhém utkání EURO proti Gruzii. Tak si to trenéři chystají, věděli, že proti Portugalsku by se jeho nedostatky mohly odhalit v plné palbě. Jenže teď jsou tu dva soupeři, kdy je nutné dodat přidanou hodnotu.
Barák ji má. Když mu tým pomůže, dodá ji.
