Když se tenisový zápas hraje přes tři hodiny, začnete odhadovat, kolik vás ještě dělí od konce. Vnímáte ubíhající čas, sledujete hráče, jak se do jejich pohybů a tváří zasekává únava. Ale od určité chvíle tohle všechno přestane existovat. Pět hodin, šest hodin, sedm hodin... mrknete na hodiny a vždy je o další hodinu později.
Šílené bitvy, jakou odehráli v sobotním ženevském večeru domácí deblisté Wawrinka a Chiudinelli proti Berdychovi s Rosolem, jsou jako vír, v němž se všechno točí. K smrti unavení jsou všichni kromě jestřábího oka. Tenis se mění v kohoutí zápas, kde rozhoduje, kdo klovne hlouběji.
„Nikdy jsem takový zápas nehrál, ať už se týká stavu, délky...“ líčil Berdych. Nebyl sám, kdo nic podobného ještě neviděl. Delší zápas sehráli jen Isner s Mahutem ve Wimbledonu, těm vydrželo nadšení pro servis a měnění stran tři dny a celkem 11 hodin hry.
Taky v Ženevě se v pátém setu začalo hrát o to, kdo jako první vyhoří na servisu. Byla to válka nervů, válka osobností.
Jakkoliv se mohla zdát sázka na Rosola pro český debl problematická, protože Rosol není ve čtyřhře na vysoké úrovni zběhlý a taky během prvních čtyř a půl setu nasekal fůru chyb, byla ve finále šťastná.
Rosol dokázal udržet nervy, dostal se do transu a přidal se k Berdychovi, na jehož bedrech osud zápasu do té doby ležel. V posledních desítkách minut posunovali káru kupředu společně.
Wawrinku s Chiudinellim vítal na tiskové konferenci dlouhý potlesk novinářů, ti je ocenili za statečný výkon. Neméně stejný aplaus si ale zasloužili i čeští hrdinové.
Ano, pátý set mohli ukončit dřív, nevyužili 12 mečbolů, až třináctka byla šťastná a to zejména proto, že třináctý mečbol za Čechy proměnil Chiudinelli dvojchybou. To se stane. Výhra to však byla navýsost zasloužená, už jen vzhledem k počtu příležitostí ukončit zápas a velmi limitovanému počtu brejkbolů v páté sadě pro Švýcary.
Něco mi říká, že tahle výhra bude výjimečná nejen z hlediska historických kronik, v nichž překonala řadu rekordů, ale taky z hlediska vývoje tohoto utkání. Není to obyčejné vedení 2:1, těsné a ošidné.
Je to 2:1 s velkým vykřičníkem. Vítězové půjdou po sobotě na kurt utahaní, ale s dobře naladěnou myslí. Poražení se na místo kruté porážky vrátí s tím, že tento kurt by nejraději neviděli.
Pro české tenisty je to velká šance zápas zavřít. Věřím, že se jim to povede.