Radit zebře není dobrá rada nad zlato. V Česku stojí třicet tisíc
Simulovat v hokejové extralize je špatné. Odpískat zápas tak, že se to podepíše na výsledku, by se nemělo. Ale co je mezi tuzemskými mantinely a kolem nich nejhorší je nadávat rozhodčím. Tak mi to vyplývá z víkendové pokuty, udělené disciplinárkou. Za to, že atakoval rozhodčí během přestávky, zaplatí asistent trenéra Martin Pešout z Komety Brno 30 tisíc korun. Zdá se vám to dost? Je to dost.
Samozřejmě, těžko jeho údajný výrok „jestli tady nevyhrajeme, dáme to ke komisi“ směrem k hlavnímu Janu Hribikovi považovat za povzbuzení před třetí třetinou zápasu na Slavii, který Brno chtělo ze stavu 1:3 otočit.
Ale že by to bylo horší než někoho zmastit holí nebo se snažit vymodlit přesilovku teatrálním pádem? I přední letci by museli spadnout několikrát, aby se s pokutou dostali na třicet tisíc. Pešout o ně přijde kvůli jednomu neuváženému otevření pusy.
Není to novinka. Pavel Kubina by mohl potvrdit, v roce 2005 inkasoval distanc na patnáct zápasů a flastr 200 tisíc korun navrch za urážení rozhodčích. Ve stejném play off stál Petra Hubáčka faul na ležícího hráče „jen“ pět zápasů… Slovní prohřešek je častěji trestán víc než nefér dělo na ledě.
Disciplinárka se snaží pro rozhodčí vynutit autoritu, chrání je. To je chvályhodné. Známe to i z jiných oborů než je hokej: zaútočíš na nadřazený orgán, tumáš po papuli. A nebo na jakýkoliv jiný orgán. Kdepak vodit pruhovanou zebru za ruku a radit jí. Pořádek musí být.
Co drhne je nastavení pokut. Hráč zaplatí za simulování deset procent ze mzdy, což může být třeba deset i víc tisíc korun. Rozhodčího stojí ovlivnění dělby bodů, jako provedl zrovna Hribik v 1. kole v zápase Brno-Pardubice, pět procent ze mzdy. Tedy částku v řádech tisíců. Pešout se z nich prohne zdaleka nejvíc. Třicet tisíc? To hladce bude více než půlka jeho měsíční gáže.
Opět, stopy logiky tady jsou. Má jít příkladem hráčům, držet je v mezích, diktovat disciplínu na střídačce. Pak sám ujede. Seknutí přes prsty je na místě. Jen ta intenzita… Navíc disciplinárka cítila potřebu rozhodnout rychle, po pátečním kole vynesla verdikt hned v sobotu. Co kdyby nám ten Pešout ponoukal sudí zase v neděli? To by tedy nešlo. Šup před zápasem k bankomatu.
Nedivil bych se, kdyby tam Pešout svůj PIN zadával s pocitem, že jde o odvetu za 1. kolo, kdy si Kometa na Hribika oficiálně stěžovala. Tehdy se to zdálo hodně unáhlené, soutěž teprve začala, křivdu šlo spolknout. Možná by se Pešoutův „motivační“ proslov ze Slavie do zápisu ani nedostal, nebýt záříjové epizodky, ze které Hribik vyšel o pár tisícovek chudší. Takhle holt za jedno žduchnutí přišlo druhé. Malá odveta.
Postižený tentokrát reaguje ideálně. Žádné rozmazávání, ujel jsem, beru to, zaplatím. Ať tenhle svár hlavně nepokračuje. Sám by se v něm koupal. Ostatně, v hokeji je žduchanců dost. A ještě na jaře bude.
