Astana promarnila šanci k plusovým bodům. Výsledku Tour navzdory
První den Tour de France, první dopingové podezření. Nemusíte ani oplývat moc velkou dávkou sarkasmu, aby vás napadlo: jaká klasika, že je v tom namočena stáj Astana… Soubor, jemuž hrozilo odebrání licence kvůli dopingovým případům, nadělal v pelotonu hned na úvod slavného závodu paseku, když pustil na start vzdor jeho nestandardním výsledkům testu svého jezdce Larse Booma. Aférka je na světě.
Případ nizozemského závodníka, který při kontrole odevzdal vzorek krve s nízkou hodnotou hormonu kortizolu, což může indikovat doping a nedovolené užití steroidů, ukázal na klasický problém cyklistiky: jednak si stále nedokázala poradit s dopingem jako takovým, o čemž před několika týdny otevřeně promluvil i český vrchař Leopold König, a jednak možná ani nemá moc velký zájem o to, aby to někdy v budoucnosti bylo jinak.
Konkrétně Astaně je to možná úplně jedno.
Vedení kazašského týmu stálo po Boomově testu před rozhodnutím jezdce buď stáhnout z Tour de France, nebo ho nechat vystartovat do časovky a čekat, co se stane. Napřed se zdálo, že zareaguje zodpovědně a Booma „posadí“. Nakonec došlo k opaku.
Důvod? Výsledky testu sice nevyhovují přísným měřítkům organizace Hnutí pro důvěryhodnou cyklistiku, jehož je Astana členem, ale do mantinelů Mezinárodní cyklistické federace (UCI) se vejde. A jelikož před zrcadlem UCI je Boom nevinen, mohl zůstat na týmové soupisce, přestože Hnutí pro důvěryhodnou cyklistiku v takovém případě jezdci ordinuje nucený odpočinek.
Astana to určitě neudělala kvůli tomu, aby její nizozemský závodník nepřišel o šanci zahajovat Tour de France doma před vlastními fanoušky. Prostě ho potřebuje, je důležitý pro jejího lídra Vicenza Nibaliho. Ten chce Tour de France vyhrát a Boom by mu v týmu chyběl.
Že jí za to hrozí vyloučení z Hnutí ji nemusí až tak pálit. Že kvůli tomu riskuje další jednání o odebrání licence pro Grand Tour, to už je horší vyhlídka.
Samotného Booma přitom ještě není potřeba za základě naměřených hladin kortizolu hnát hned na hranici s pochodní v ruce. Neobvyklý výsledek ještě není doping (Roman Kreuziger rád potvrdí) a cyklistika je dnes do velké míry o hledání hranic možného; balancem na hraně stejně jako když fotbalový útočník tančí v pokutovém území a riskuje mezi hrozbou žluté karty nebo spásným ziskem penalty pro svůj tým. Je potřeba to přijmout jako fakt, který svými nečitelnými tahy (jako například právě v Kreuzigrově případu) UCI spíš přiživuje než by se mu snažila zamezit.
Tady ale mohla jedna špínou umazaná stáj bez ohledu na nastavení pravidel ukázat, jak to v boji o vlastní důvěryhodnost myslí. Stačilo nepřivřít oko a vyřadit Booma z týmu. Snést újmu, kterou to jezdci i týmu přinese, riskovat ztrátu několika procent šancí na žlutý trikot v Tour de France 2015.
Do budoucna za to Astana mohla získat víc. Nestálo jí to za to.
