Hokejový Třinec čekají tento týden boje na dvou stejně důležitých frontách. Jednak akutně potřebuje probudit tápající soubor, jehož ambice sahají úplně jinam než na desáté místo extraligové tabulky, a zároveň má v úmyslu vybrat hlavního kouče, který Oceláře povede pokud možno do kýženého finále. Máte svůj tip? Tím mým je Vladimír Kýhos. A nemusí to být vůbec tak ujetá představa, jak to možná na první pohled vypadá.
V první řadě: tohle není nic proti stávajícímu „pohotovostnímu“ trenérskému duu René Mucha - Marek Malík. Vůbec ne. Naskočili do rozjetého vlaku, napoprvé uhráli velice slušnou remízu s Libercem, a to možná spíš dva body ztratili než jeden získali. Ale pojďme si říct jednu věc: bylo by překvapením, kdyby v Třinci zůstali déle než na záskok.
Vzhledem k tomu, že bossové Ocelářů rozeslali poptávku napříč republikou, a zároveň dali najevo, že by jim nebylo moc příjemné rozhodit fungující systém ve Frýdku-Místku, odkud si „vyzvedli“ bývalého skvělého zadáka Malíka, sázím spíš na to, že sáhnou po nové tváři.
Kandidáti? Václav Sýkora má skvělé renomé, Mojmír Trličík je nenápadný, ale před lety v Kometě potvrdil, že pozvednout mužstvo z podzimní šlamastyky mu není cizí. Přesto bych sáhnul po Vladimíru Kýhosovi, naposledy bronzovému s Kometou Brno.
Jistě, není to trenér z regionu. V krizových situacích se po takových často sahá, ale razítko v občance není tím hlavním, co zaručuje zlepšení. Borce spjatého s prostředím bych každopádně požadoval na postu jednoho z asistentů.
Kýhos má zkušenosti a poslední roky dovedl Kometu do finále a semifinále, což z brněnské zastávky udělalo jeho životní angažmá.
Než začneme sčítat jeho pozitiva, pojďme si bez obalu říct, že stříbrný olympionik ze Sarajeva není trenérem nejen pro každé mužstvo, ale ani pro každé vedení klubu. V Kometě sice brali jím odevzdané třetí místo jako neúspěch, ale nejspíš by v ní pokračoval, mít lépe „krytá záda“ z kanceláří v DRFG Areně. Prostořeký svéráz, jemuž nedělá problém jít pro upřímné slovo i v situacích, kdy by diplomacie velela držet se zpět, to nemá v českém hokeji úplně snadné.
Do Třince nicméně pasuje velmi dobře. Hlavně po hokejové stránce, protože vyznává litvínovskou školu, tedy útočný hokej, který by mohl partě kolem Zbyňka Irgla naprosto vyhovovat. Jak už bylo vícekrát řečeno, Oceláři momentálně nepotřebují učit hrát hokej. Ten ovládají více než zdatně. Potřebují chytit dech, nastartovat. A pak držet rytmus.
Kýhos má u hráčů slovo nejen díky reprezentační vizitce, na což hokejisté u trenérů rádi slyší, ale i pro svůj nekomplikovaný přístup. Nepřichází do nového prostředí se třemi šanony taktických pokynů pod paží, vystačí si s přímým jednáním, přirozeným čichem na respektování chodu kabiny. Zeptejte se v Brně, jestli tam mužstvo za jeho časů vnitřně šlapalo.
Kýhos v Kometě nerad slyšel narážky na to, že litvínovské pojetí hokeje stojí na pořekadlu „řev a útok“, ale fakt je, že metodicky pracující asistent se mu taky dobře hodil. Poslední roky měl k ruce asistenta Martina Pešouta, jemuž věřil a který mu taky k extraligovému stříbru a bronzu za poslední dvě sezony dost pomohl. Mimo jiné, je to ten stejný Pešout, který se s Jiřím Kalousem, dnes už bývalým koučem Třince, potkával u mládeže v pražské Slavii.
Doplňte sehranou dvojici o pracovitého Reného Muchu a máte mix, který vám nedá jistotu, což nedá nikdo, ale slušnou perspektivu ano.
Témata:
extraliga, blog, trenér, Třinec, Vladimír Kýhos, jiří punčochář, Václav Sýkora, sport, hokej, Hokej na Heureka.cz
Související články
