Špatně, přesto dobře. A naopak. Proč by se hokeji vyplatilo jestřábí oko
Ještě jednou si to shrňme: v neděli v Brně při extraligovém zápase Komety s Chomutovem (3:0) chybovali snad všichni, kdo mohli. Rozhodčí, že vylučovali hráče za faul, který se nestal. Obsluha obrazové kostky, že pustila záznam situace, i když to podle Herního řádu TELH neměla v danou chvíli dělat. A rozhodčí následně ještě jednou, že podle pohledu na kostku odvolali svoje rozhodnutí a dvouminutový trest zrušili.
Máte před sebou řetězec přehmatů, při jehož sledování zároveň instinktivně cítíte, že tak, jak to dopadlo, je to správně. Že se podařilo vzít zpět chybný verdikt, uklidnit fanoušky i hráče, pokračovat bez výstřelků ve hře. Tak by to mělo být.
Jak teď ale s událostí naložit? V Chomutově se k ní postavili ideálně: vůbec ji už neřešili. Hráli jsme špatně, není důvod poukazovat na video – tak zní hlas z pirátského ústředí.
Zvolí stejný postup vedení extraligy, potažmo komise rozhodčích? Přimluvil bych se, aby to tak dopadlo. V polovině utkání 25. kola za stavu 3:0 se nestalo nic, za co by musely padat hlavy nebo flastry.
Zároveň by ale bylo záhodno, aby nedělní (ne)rozhodnutí postrčilo směrem kupředu debatu o zavedení něčeho jako jestřábí oko v hokeji. Aby se poté, co český hokej převzal řízení zápasů dvěma hlavními arbitry nebo prodloužení tři na tři, převzala i Coach's Challenge z NHL.
Pak by nemusela vznikat debata, jestli to, co bylo špatně, bylo vlastně dobře, případně naopak.
