Přehrát Švédy? Nevídané. Varaďa efekt zvedá dvacítce sebevědomí i výkony
Zvykli jsme si nadávat na neúspěchy českého hokeje, kterých je pořád víc, než bychom si přáli. Tím spíš by ale neměly zapadnout úspěchy, byť možná ojedinělé. Páteční výhra reprezentační dvacítky nad Švédskem 5:1 za zdůraznění rozhodně stojí. Byla nečekaná, ale sebevědomá a zasloužená.
Turnaj čtyř zemí v Hodoníně je posledním velkým testem před mistrovstvím světa dvacítek. Teď se ukažte, máte poslední šanci. Trenér Václav Varaďa vytáhl do týmu řadu nových tváří, a zatímco na švédské soupisce byste napočítali sedmnáct hráčů, kteří prošli draftem NHL, na české straně drží vstupenku do vlaku jménem NHL pouze čtyři borci, z toho dva gólmani.
Přesto skončil vzájemný souboj na úvod turnaje výhrou domácích 5:1. Jména nehrála roli, za úspěchem nestojí pověstný útok Štěstí – Klika – Náhoda. Ne, tenhle tým šel od první minuty sebevědomě za výhrou, potlesk zaplněného stadionu v závěrečných vteřinách byl zasloužený.
Možná by tomu tak nebylo, kdyby kabina věděla o tom, jak se věci mají. „Fakt jo?“ reagoval kapitán Jakub Galvas na počet draftovaných hráčů ve švédské sestavě. Patrně nevěděl ani o tom, že v kategorii do dvaceti let vyhrál český tým jediný z posledních osmnácti duelů se Švédy.
Poslední informace ostatně překvapila i samotného trenéra. „Já jsem je porazil jen jednou, na Memoriálu Ivana Hlinky, kde jsme vyhráli zlatou medaili,“ připomněl Varaďa.
Připravit tým ale zvládl na výbornou i tentokrát. Vymazal hráčům z hlavy fóbii z modrožlutých dresů, vedle taktické přípravy dostal do týmu sebevědomí a touhu po výhře. Tak jako na zmíněném Memoriálu Ivana Hlinky v roce 2016, kde taktéž vedl hráče ročníku 1999.
„Pan Varaďa umí skvěle namotivovat tým,“ potvrdil Galvas. Jak? „Neumím tu schopnost přesně vyjádřit. Už na osmnáctkách jsme pod ním vyhráli. Cítili jsme, že jdeme za trenérem, který chce taky hrozně moc vyhrát.“
V tom spočívá Varaďa efekt. Možná jsou jeho proslovy hlasitější, kratší, pestřejší a údernější. To ví jen on sám a jeho hráči.
Druhé pozitivum je, že dvacítka uspěla proti poměrně silné, ne však nejsilnější možné švédské sestavě bez Nečase, Chytila, Zadiny a Kauta. Čtveřice klíčových útočníků ročníku 1999 by se na šampionátu setsakra hodila, pokud ale jednoho či dva zastaví pracovní povinnosti v NHL, není třeba věšet hlavu.
„Pokud tam bude alespoň jeden hráč, který zažil tuhle prohru, aspoň si dá na nás bacha,“ vtipkoval po utkání Galvas. Dovolím si nesouhlasit. Důležitější než strach na švédských hokejkách bude sebedůvěra na těch českých. Ta totiž dokáže smazat případné papírové i výkonnostní rozdíly.
