


Mladý český hokejový útočník Martin Nečas byl v polovině října Carolinou poslán na farmu, aby sbíral důležité minuty na ledě. Mezi NHL a AHL sice vidí velký rozdíl, ale neztrácí optimismus. V kontaktu je i s dalšími Čechy v soutěži, se kterými se snaží trávit volný čas. Pokud nemá zápas, pravidelně sleduje Carolinu a snaží se tvrdě makat, aby ho klub povolal zpět.
Ve druhé půlce října mě Carolina poslala na farmu, po pravdě, když jsem hrál méně a méně, trochu jsem čekal, že to přijde. Do zápasů jsem chodil postupně jen na osm minut a klub chce, abych hrál víc, pracoval na sobě, zlepšoval se. Proto jsem teď v AHL. Nejdřív jsem byl samozřejmě zklamaný, zrovna jsem si zařídil byt a najednou bylo všechno hrozně rychlé. Honem se zabalit a odjet do Charlotte. Ale má to logiku, klub to se mnou myslí dobře, chce, abych byl na ledě v klíčových situacích.
Plán byl totiž původně takový, že začnu v Carolině v lajně s Victorem Raskem a budu mu dělat křídlo. V Americe běžně tohle s mladými centry dělají, nejdřív je nechají hrát jinde. On se ale zranil, takže jsem musel do středu útoku a musím říct, že to bylo docela těžký. Ani právě ice-time nebyl takový, jako kdybych hrál s Victorem. Snažím se dělat všechno pro to, abych byl brzy zpátky nahoře, a nepolevím v tom.
Na farmě je to jiný hokej než v NHL, nahoře je to techničtější. Asi je to rozhodčími i stylem hry, ale pořád se v AHL vylučuje, a teď nemyslím kvůli bitkám. Třeba v minulém zápase byla jedna, ale kromě toho měly oba týmy své hráče přes 20 minut na trestné. Hrajete přes půlku zápasu v oslabení a přesilovkách, hře to moc neprospívá. Hokej tady není moc o nahrávce, spíš o bojování o puky. Není to NHL, kam se chce každý dostat.
Navíc je zvláštní, jak se soutěž hraje, zatím jsem byl na jednom tripu, příští víkend hrajeme tři zápasy od pátku do neděle. Každý den hrajeme jinde, třeba v sobotu v Allentownu a autobusem se přesouváme do Bridgeportu, kde od čtyř odpoledne startuje třetí utkání. Ale nikdo si nemůže stěžovat, každý to takhle má. Na nás je, abychom hráli nejlépe, jak dovedeme.
Teď jsme hráli dvakrát proti Providence, kde působí taky kluci z Česka. S Honzou Kovářem jsme vyrazili i na večeři. Byl vidět hlavně v prvním zápase, je strašně šikovný. Jak si stoupne na přesilovku, vidíte tu jeho schopnost nahrát, což tady úplně běžná věc není. Hrozně chce hrát, má výborné hokejové myšlení, z mého pohledu byl nejlepším hráčem soupeře.
Českých kluků je obecně v AHL docela dost. Kamarád ze Žďáru Martin Kaut mě podporoval, ať si z toho nedělám hlavu, že jsem tady. Jako první věc mi hned řekl, že pokud se stane, že zůstanu delší dobu, tak si spolu zahrajeme aspoň na dvacítkách. Bavíme se spolu pořád, říkal mi, ještě když jsem byl v Carolině, jaký hokej v AHL je. Měl pravdu, je to velký rozdíl.
Jsme s Kaulim v kontaktu docela dost, i když já byl v Kometě, on v Pardubicích, teď taky. Pocházíme oba ze Žďáru, hráli jsme spolu odmala, vždycky jsme byli nejlepší kamarádi a nic se na tom nemění ani časem. Jeden druhému jsme nikdy nezáviděli, vždycky jsme si přáli. Vím, že to není úplně běžné, ale mezi námi se vůbec nic nezměnilo.
Díval jsem se na jeho draft, fandím mu a on fandí mně. Vždycky mám strašnou radost, když si spolu můžeme zahrát, voláme si. A teď na farmě proti sobě hrajeme na dálku Play Station, dáme si NHL, FIFU. Je nás na to tedy víc, vždycky se dáme dohromady s klukama, se kterými nastupujeme už od reprezentační šestnáctky. Máme třeba každý založeného svého hráče a hrajeme pět na pět. Je to velké oživení dne. Těšíme se na to.
Sleduju samozřejmě i Carolinu, jak hraje. Když je čas a nemáme zápas nebo trénink, dívám se živě. Je škoda, že teď pětkrát po sobě prohrála, začátek byl skvělý, teď se to trochu zabrzdilo. Ale kluci hrají pořád dobře, myslím, že jsou na správné cestě, otočí se to.
Neuteklo mi ani video, které kolovalo po sociálních sítích, jak kapitán Hurricanes Justin Williams byl v masce klauna schovaný v hale a strašil před Halloweenem kluky, kteří chodili ráno na trénink. Nepřekvapilo mě, že to dělal zrovna on, je mu sice už 37 let, ale v kabině je slyšet vždycky nejvíc, pořád vtipkuje. Lekl bych se ho taky, to jsem věděl hned.
Co nejradši bych za klukama šel hned zpátky, ale vím, že to nejde ze dne na den. Co jsem slyšel, nikdy nevíte, kdy povolání může přijít, klidně až v den zápasu. Na mně teď je, abych makal tak, ať má klub důvod mě zavolat.
Vždycky jsme byli s Martinem Kautem nejlepší kamarádi a nic se na tom nemění ani časem. Jeden druhému jsme nikdy nezáviděli, vždycky jsme si přáli. Vím, že to není úplně běžné, ale mezi námi se vůbec nic nezměnilo. Díval jsem se na jeho draft, fandím mu a on fandí mně.