Přijede dvojnásobný vítěz Ligy mistrů! Řekněte tuto větu fotbalovému fanouškovi a rozsvítí se mu oči. Každý, kdo alespoň jednou týdně nakoukne do výsledkového servisu, dokáže vyjmenovat pár jmen ze soupisky Realu Madrid, Bayernu či Chelsea. Chtít to stejné v hokeji? Utopie, jména soupeřů mnohdy neznají ani sami hráči.
Stručné shrnutí úterního duelu Komety s Frölundou: Ani ne poloviční návštěva oproti extralize, sestava domácích bez nejlepších hráčů a propagace utkání také nijak závratná. Jenže jak chcete běžného hokejového fanouška nalákat na švédského soupeře? Z jmen jako Joel Lundqvist, Simon Hjalmarsson či Johan Gustafsson si při vší úctě málokdo sedne na zadek, přestože mají všichni tři zlato z mistrovství světa.
Dobře, u prvního možná někomu svitne, mnozí si ho však spletou se slavnějším dvojčetem. Pro hokejového fanatika je Liga mistrů možností spatřit na vlastní oči velmi kvalitní hráče, kteří zůstávají mimo dosah extraligy. Zato běžný fanoušek, kterých je většina a kteří tvoří hlavní část příjmů z prodeje vstupenek, dresů a dalších propriet, vidí „jen“ konfrontaci na mezinárodní úrovni.
Střed hokejového vesmíru je jinde, na druhé straně Atlantského oceánu. NHL je jednička, globální produkt, který shromažďuje hokejové zlato. Ve svém sportu plní stejnou roli jako anglická, německá či španělská fotbalová liga.
S tím jsou spojeny i finance, neopominutelná neustále omílaná veličina sportovního světa. Tváře Neymara , Ronalda či Messiho zná celý svět, úspěšné značky neváhají napsat na smlouvu za jejich využití slušnou řádku nul. Pokud chcete najít ekvivalent fotbalové Ligy mistrů, respektive nejlepších evropských soutěží, hledejte ho v NHL.
Evropská klubová scéna je až číslo dvě. Není globální, necílí na fanoušky mimo danou zemi, proto se v ní točí zlomek peněz oproti NHL. Stejně tak je tomu s Ligou mistrů, kterou některé kluby tiše bojkotují a další jí věnují jen tolik pozornosti, kolik dovolí domácí soutěž.
Jak to zlomit? Těžko, jde o začarovaný kruh. Kdyby Liga mistrů sypala víc peněz, věnovaly by jí kluby více pozornosti a s tím by se zvedl i zájem diváků. Jenže bez jejich zájmu se těžko budou předhánět sponzoři v boji o logo na ledě…
Není důvod vyčítat cokoliv vedení soutěže. Před několika lety přišla k hotovému, těžko lusknutím prstu promění dlouhodobě fungující prostředí, přesto dělá, co může. Prodává vysílací práva, shání sponzory, propaguje soutěž na sociálních sítích a snaží se hledat nové a nové cesty, jak propojit hokejovou Evropu.
Nesnažte se dohonit fotbal, ale propojit hokejovou Evropu
Částky, které hokejová Liga mistrů slibuje, nejsou závratné a při vypadnutí v základní skupině ani nepokryjí náklady. Přesto její šéfové neslibují hory doly a do puntíku plní dlouhodobý plán včetně navyšování odměn.
Co slíbí, to splní, dalo by se shrnout. Druhá věc je přístup klubů, málokdo investuje v nabitém ligovém kalendáři maximální úsilí také do Ligy mistrů. Čest výjimkám, jako je Frölunda, pro většinu je to spíš povinnost.
Ano, právě kluby mohou vytáhnout renomé evropské klubové soutěže o stupeň výš. Jenže proč by to dělaly? Výsledek je nejistý, investované prostředky navíc mohou chybět v domácí soutěži.
A ta zůstává prioritou. Právě odtud se kluby kvalifikují do Ligy mistrů, právě tady jsou vidět sponzoři, kteří financují sezonu. Soutěž dodává dresy s vlastními sponzory, mění se i reklamy na mantinelech. Energie investovaná do evropské soutěže by navíc mohla chybět v domácí soutěži, veškerá snaha by pak přišla vniveč, případně by z ní profitovali jiní.
Právě sponzoři a zájem fanoušků jsou nejdůležitějším faktorem při rozhodování klubu, přičemž zmíněné dvě strany zajímá především domácí soutěž. Proto se těžko divit Kometě, že v úterý nechala odpočívat sedmičku nejvytěžovanějších hráčů, když ji čeká devět utkání v osmnácti dnech. Už ve čtvrtek přijede Sparta, rival číslo jedna, obhájce Masarykova poháru navíc v současné situaci potřebuje každý bod, není čas na experimenty.
I vzhledem k výše uvedeným důvodům je nesmysl, aby se hokejová Liga mistrů snažila vyrovnat fotbalové. Každá soutěž má odlišný potenciál, právě jeho naplnění by mělo být pro hokej cílem číslo jedna. Pokud se vedení Ligy mistrů podaří zvedat důležitost soutěže v očích klubů a propojí hokejovou Evropu, bude to výhra.
Související články
