Maloval si, že Ondřeje Koláře na EURO vezme. Nakonec se Jaroslav Šilhavý velmi divil, když slávistická jednička nominaci odmítla, ačkoliv závěr sezony po těžkém zranění dochytala. Možná stačilo s gólmanem lépe komunikovat, aby vrcholnou reprezentační akci nebral jen jako výlet v pozici trojky, ale jako reálnou možnost stoupnout si do brány.
Zkušený kouč patří ke „staré“ škole, která bere národní tým jako privilegium, absolutní vrchol, čeho fotbalista může dosáhnout. Když viděl, že se Kolář po zranění hlavy v tryskovém čase vrátil do brány ve Slavii, moc nechápe, že se mu už nechce do té reprezentační. Pokud přece někdo dostane pozvánku do národního týmu, okamžitě kývne a na nic dalšího se neptá.
Nebo je to jinak?
Kolář evidentně necítil šanci, že by si na Ostrovech skutečně zachytal. Po náročné sezoně je dobitý, zásah do hlavy v šílené odvetě v Glasgowě by s každým otřásl. Volno během EURO mu určitě přijde vhod. Vše tohle pečlivě zvážil a nakonec se rozhodl, že trávit měsíc v týmové bublině a na zápasy koukat z tribuny nemá smysl. Raději se dá doma do kupy a nachystá se na další sezonu.
Tím, že se velmi rychle vrátil a za Slavii chytal i přes bolesti a prakticky bez tréninku, ukázal, že se umí hecnout. Pokud by mu reprezentační trenéři řekli, že se v případě odpovídající formy dostane do brány, možná by se kousl znovu. Třeba by mu stačil týden, deset dní odfrknout a rád by se vrhl do práce.
Na soustředění v Itálii by pak trenéři zjistili, zda je v takovém stavu, aby z něj případně udělali jedničku. Tomáš Vaclík i Jiří Pavlenka jsou bezesporu kvalitní a v reprezentaci prověřenější brankáři. Jenž první proseděl sezonu na lavičce náhradníků v Seville a druhý spadl s Brémami z bundesligy.
Naopak Kolář se Slavií prožil další báječnou sezonu, opakovaně tým podržel i na evropské scéně. Možná by trenéři zjistili, že pro mužstvo bude právě on tou ideální jedničkou. Mohli mu dát jeden ze dvou přípravných zápasů, aby se ukázal. Ne ho automaticky brát jako trojku.
Kolář zkrátka potřeboval dostat signál, že prodloužit sezonu má smysl. Ne že pojede sedět na tribunu, ale že může bojovat o základní sestavu. Tohle mu ale Šilhavý ani jeho asistenti nesdělili. Podcenili jeho ego a nyní se diví, že v nominaci chybí.
Šilhavý řešil ožehavá nominační jména s dotyčnými osobami na poslední chvíli. Třeba Bořku Dočkalovi konečný verdikt sděloval až den před oficiální úterní konferencí, kdy už deník Sport informoval o tom, že se sparťanský kapitán do kádru nevejde. Tohle měl udělat mnohem dřív, už jen z respektu k hráči, který mu velmi pomohl při nástupu na reprezentační lavičku.