Boj o Ligu mistrů a zápasové termíny? Ano, musíme si pomáhat
Sobotní duel Plzně se Spartou po čase oživil téma, které se v českém fotbale řeší už od devadesátých let. Má se pomáhat či vycházet vstříc při skladbě termínové listiny týmům bojujícím o účast v hlavní fázi evropských pohárů, nebo dodržovat striktně stejné podmínky pro všechny? Před pár lety to kritizoval Jozef Chovanec ve Spartě, teď diskuzi otevřel plzeňský kouč Pavel Vrba.
Existují dvě cesty. Ta první je „západoevropská“. V prestižních ligách se na celky bojující o Ligy mistrů nebere zvláštní ohled. Pokud někdo hraje v pohárech v úterý, ligu si odehraje v sobotu (existují výjimky, Lyon předehrával v pátek). Navíc většina týmů má účast v hlavní fázi jistou.
Druhá cesta je logicky opačná. Vedení soutěží svým kandidátům na postup do Champions League ulehčí, v nabitém termínu buď zápas přeloží na jindy, nebo přesunou na pátek, aby získal na přípravu a odpočinek o den víc. Platí to především od chvíle, kdy se prodloužila cesta kvalifikací.
Většinou k této benevolentnější strategii přistupují v zemích, v nichž je start jednoho či dvou týmů v LM úspěchem, pozitivně ovlivňujícím celý tamní fotbal. Maribor, soupeř Viktorie, toho využil.
Česko spadá do této kategorie. Stačí si připomenout plusy postupu Plzně v sezoně 2011/2012. Podepsala se pod úspěšný finiš reprezentace v kvalifikaci o EURO 2012. Část peněz z pohádkových příjmů se rozdělila dál mezi tuzemské kluby. Hradec vydělal na Pilařovi, Plzeň štědře zaplatila Jihlavě za Tecla, Jablonci za Kovaříka, Olomouci za Hořavu. Vylepšil se i pohárový koeficient.
Je potřeba ještě nějaký další argument?
