Milan Baroš proti Spartě ukázal, proč je v Ostravě za Boha

Mohli by mu lehce vyčítat, že v první půli zahodil jednu stoprocentní šanci a další dvě dobré příležitosti. Místo toho především ocenili, že to nezabalil a přece jen se prosadil, a hlavně, že do zápasu dal všechno - namotivovaný na krajní mez.

Byl to typický Baroš , včetně gest směrem k rozhodčím i pošťuchování s obránci, či zbytečného šlápnutí na brankáře Štěcha . Tedy takový, který rozděluje veřejnost na ty, co ho milují, a ty, co mu nemohou už dlouhé roky – poté co opadla celonárodní Barošománie - přijít na jméno.

Většina ostravských příznivců se šikuje v první skupině. A důvodů, proč to tak je, existuje celá řada. Před lety pomohl klubu milionovým darem, poté přispěl na hřišti k záchraně. Teď se vrátil podruhé.

Ačkoliv se v zimě kriticky vyjádřil ke kroku vedení, které odvolalo trenéra Martina Svědíka, zůstal na Bazalech, byť se spekulovalo i o tom, že práskne dveřmi.

Mnoho hráčů ukazuje svou klubovou věrnost plamennými výroky do novin nebo na sociálních sítích, případně líbáním znaku po vstřeleném gólu. Když Baroš po vyrovnávací brance položil svou pravou ruku směrem k srdci, kde měl logo Baníku, bylo to jednak naprosto přirozené, a především všeříkající gesto.

Fanoušky soupeřů irituje, ovšem pro baníkovce je Bohem. I proto si zasloužil, aby byl tím, kdo posledním gólem symbolicky uzavřel historii velkých bitev oba klubů na Bazalech.