Když Miroslav Koubek procházel mix zónou, měl na tváři lehký úsměv. Takový druh grimasy, kdy už vám ve složité situaci vlastně ani nic jiného nezbývá, protože logické vysvětlení pro to, co se odehrálo, na první pohled neexistuje.
Ponechme stranou prohru a vyřazení od Maccabi. V odvetě 3. předkola Ligy mistrů jeho tým selhal výsledkově i herně. Ale v lize je to jiné. V nejvyšší soutěži Viktoria prohraje zápas na Dukle, který měla minimálně zremizovat. K bodu jí nepomohlo několik vyložených šancí ani pokutový kop.
Po dvojutkání se Slováckem a v Teplicích měla mít šest bodů a skóre zhruba 7:1. Místo toho dvě remízy 2:2. Převahu má v každém zápas, vytváří si šance, ale v koncovce se chová lehkovážně. Přesto tak zkušený tým, jakým Viktoria disponuje, pokud vstřelí dva góly, musí utkání dovést ke třem bodům.
Jenže lehkovážnost ji trápí i v obraně. A mnohem víc. Slovácko nemělo ani dvě pořádné šance a vstřelí dva góly. Teplice ohrozily s výjimkou gólových momentů brankáře Matúše Kozáčika jen jednou.
Plzeň se sama dostává pod velký tlak. To, poslední, co potřebovala před utkáním play off Evropské ligy s Vojvodinou Novi Sad, je tohle další klopýtnutí. Teď už nemá moc, kam couvnout. Jestli se Viktoria nevrátí k tomu, co ji zdobilo, zbude jí hodně kyselý úsměv.