Zázraky se nedějí každý rok. Premier League se vrátila ke starým pořádkům
Napodobit Leicester. To bylo heslo menších klubů v anglické Premier League před startem této sezony. A tak třeba opora Watfordu Troy Deeney se v létě nechal slyšet, že jeho tým by mohl, jak říkají „Do A Leicester City“. Tedy volně přeloženo, dokázat to jako oni. V podobném duchu hovořil i Andy Towsend, jenž obléká dres Crystalu Palace, a Jamie Vardy uvedl, že není důvod, proč by „lišky“ nemohly titul obhájit.
Chce se říct: blbá odpověď na blbou otázku. Ale je jasné, že novináři se na to ptát museli a hráči pochopitelně nemohli říct, že jejich cílem je umístění v první desítce, ačkoliv pro všechny tři kluby by to byl v této sezoně úspěch. Obhájce titulu nevyjímaje.
Odvážné odpovědi mají jedno společné. Nedoceňují mimořádnost unikátu, který se Leicesteru povedl. Zázraky se totiž nestávají každý rok a zvlášť takový, který je mnohými považovány za největší senzaci v historii sportu.
Když se vrátíme zpět v čase, tak něco podobného se v Anglii stalo v ročníku 1994/1995, kdy triumfoval Blackburn Rovers, a to navíc jen díky pomoci na dálku od českého gólmana Luďka Mikloška, který v barvách West Hamu znemožnil Manchesteru United uhrát v posledním kole potřebné vítězství. Navíc Blackburn, momentálně na sestupových příčkách v druhé nejvyšší soutěži, tenkrát patřil k bohatším celkům díky milionům tehdejších majitelů, rodiny lokálního průmyslníka Jacka Walkera.
Probíhající ročník naopak jasně ukazuje, že se v Premier League vše vrátilo ke starým pořádkům. Možná ne tak romantickým, ale logickým. Týmy „Velké šestky“ znovu nastolily nadvládu. Jsou poskládané na prvních šesti místech a sedmý Everton ztrácí na posledního z této elity, Manchester United, propastných devět bodů.
Trenér Leicesteru Claudio Ranieri v minulé sezoně prohlásil, že úspěch jeho klubu umožnil především fakt, že giganti neodváděli z různých důvodů to, co by měli. Prostě něco v nich dělali špatně. V létě se ale poučili. Buď přivedli větší kvalitu na trenérskou lavičku (Antonio Conte do Chelsea, Pep Guardiola do City a José Mourinho do United) nebo výrazně investovali do posílení kádru, v čemž vynikaly především oba manchesterské kluby.
Díky astronomickým příjmům plynoucím z nové smlouvy o prodeji televizních práv investovaly i menší kluby, jenže stále si nemohly dovolit nejužší hráčskou špičku.
Z lekce, kterou nejbohatší kluby dostaly v minulém ročníku, se poučily. Po dvacátém kole, jímž vyvrcholil nabitý vánočně-novoroční program, je na tom pět klubů z „Big Six“ lépe než ve stejné fázi předchozí sezony. Liverpool o 14 bodů, Tottenham o 6, City o 3, United o 6 a Chelsea o 26! Jediný, kdo se tomu vymyká, Arsenal, ovšem pouze o jediný bod. Tomu odpovídá i fakt, že u „Kanonýrů“ došlo v létě k nejméně změnám a dokáží si udržet konstantní výkonnost.
Chelsea udělala terno s Contem. Od chvíle, kdy italský kouč změnil po pomalejším rozjezdu rozestavení na 3-4-3, vyhráli „Blues“ třináct zápasů v řadě, než v úterý narazili na Tottenhamu. Obrana funguje skvěle, probudil se Eden Hazard a Diego Costa přestal sbírat tresty za šlápnutí na soupeře či jiné provokace. A více než žluté karty mu naskakují góly. Nyní je na čísle čtrnáct, což je o dva víc než za celou sezonu.
Na Liverpoolu se projevuje, že se mu náročný styl „organizovaného chaosu“, jak jej někteří nazývají, dostává víc a víc pod kůži. Oba manchesterské kluby přece jen zatím zůstávají za očekáváním, nicméně jsou na tom bodově lépe než před rokem. A Tottenham potvrzuje, že jeho mladý tým je o rok zkušenější a velmi talentovaná parta dokáže porazit kohokoliv.
Suverenitu první šestky dokládají i další čísla. Zatímco v této sezoně nasbírala dohromady sedmnáct porážek, před rokem to bylo ve stejné fázi jednatřicet! V ročníku 2014/2015 pětadvacet a ročník předtím dvacet šest.
A ze zmíněných sedmnácti proher pochází dvanáct ze vzájemných zápasů, což znamená, že ze soubojů proti zbytku ligy vyšla šestičlenná elita naprázdno jen v pěti zápasech! Zajímavostí je, že se to dvakrát přihodilo Liverpoolu, který naopak zůstává jako neporažený v bitvách s ostatními celky „Velké šestky.“
Jak zpívá Maří Magdalena v muzikálu Jesus Christ Superstar, vše je tak, jak má být, ačkoliv to možná ztrácí punc výjimečnosti. Ale už teď je jisté, že mimořádný úspěch Leicesteru ještě časem vzroste na hodnotě. Protože, pokud nedojde k extrémnímu přeskupení sil v Premier League, tak si na podobný příběh můžeme ve světě, v němž létají miliardy sem a tam, počkat nějakých dvacet let. A možná i déle.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 38 | 85:33 | 93 |
| 2 |  | 38 | 86:26 | 86 |
| 3 |  | 38 | 80:39 | 78 |
| 4 |  | 38 | 78:42 | 76 |
| 5 |  | 38 | 77:44 | 75 |
| 6 |  | 38 | 54:29 | 69 |
| 7 |  | 38 | 62:44 | 61 |
| 8 |  | 38 | 41:48 | 46 |
| 9 |  | 38 | 55:67 | 46 |
| 10 |  | 38 | 43:51 | 45 |
| 11 |  | 38 | 47:64 | 45 |
| 12 |  | 38 | 48:63 | 44 |
| 13 |  | 38 | 41:56 | 44 |
| 14 |  | 38 | 50:63 | 41 |
| 15 |  | 38 | 45:70 | 41 |
| 16 |  | 38 | 39:55 | 40 |
| 17 |  | 38 | 40:68 | 40 |
| 18 |  | 38 | 37:80 | 34 |
| 19 |  | 38 | 27:53 | 28 |
| 20 |  | 38 | 29:69 | 24 |
- Liga mistrů
- Evropská liga
- Sestup
