Vítkovický Michal Barinka se negativní tlakové vlně postavil čelem
Zakázal si číst nenávistné reakce a vzkazy, které jeho nominace na ZOH v Soči vyvolala. Michal Barinka by ale musel žít na jiné planetě, aby se k němu nedostala zlostná reakce veřejnosti na to, že si jej mezi 25 vyvolených vybral trenér a zároveň tchán Alois Hadamczik.
Tahle obrovská tlaková vlna negativní energie by dokázala skolit i vola. Natož hokejistu. Barinka s ní bojuje statečně. Nic jiného mu ani nezbývá.
Není až tak podstatné, že hned v prvním duelu po oznámení nominace vítkovický obránce zazářil. Ano, dva body proti Liberci (1+1) jsou pro vylepšení osobní i týmové pohody fajn. Ale není to argument, nebo razítko na to, že trenér Hadamczik vybral opravdu správně.
Stejně tak bodují i opomenutí konkurenti Jan Hejda v NHL a Petr Čáslava v ruské KHL. O Jiřím Hudlerovi nemluvě. Tohle není klíčové měřítko. I proto, že extraliga, NHL a KHL se opravdu moc porovnávat nedají.
Pozitivní ovšem je, jak se Barinka tlakové vlně postavil. Čelem. Nezalezl do ochranné ulity, nesložil se, nic nezabalil. A snaží se dělat jediné, co v této chvíli může – hrát hokej. Pokud možno, co nejlépe.
Je mu jasné, že bude pod drobnohledem. Každá chybička, každé zaváhání mu (a samozřejmě i Hadamczikovi) všichni okamžitě otřískají o hlavu. Pokud tohle Barinka ustojí a zvládne, zaslouží kredit. A další „hodnocení“, až poté, co s českým týmem ukáže na olympiádě.
