
Další rozchod na nože. Rostislav Olesz opouští Vítkovice naštvaný na trenérský tandem Jakub Petr - Pavel Trnka. Podobně kdysi v klubu končil Václav Varaďa, Rostislav Klesla v Třinci a našly by se i další příklady. Konec bez fanfár, s hořkostí.
Proč? Protože jsou hráči ze zahraničních misí zvyklí na profesionální servis, práci, podmínky i jednání? Může být. Jenže ani v NHL (natož KHL) se nikdo s nikým nemaže. Hráč hraje, trenér trénuje, manažer řídí. Úkoly jsou rozdané, každý je respektuje.
Olesz mluví o tom, že vítkovičtí trenéři nedělali práci dobře. Má na to právo, je to jeho názor. Bývalý vítkovický gólman Patrik Bartošák naopak v rozhovoru pro třinecký web naznačil, že to „haprovalo“ v kabině.
„Zřejmě vím, kde je problém, ale nechci ty jednotlivce jmenovat a specifikovat,“ odpovídal Bartošák v rozhovoru s fanoušky na dotaz, co podle jeho názoru sráželo Vítkovice. „Byla to poměrně úzká skupina, která už ve Vítkovicích není. To, co z mého pohledu haprovalo, už tam prostě nebude a vidím šanci na nový začátek. Uvidíme, jestli se atmosféra pročistí.“
Buď jak buď, křehké vazby se rozbily. Trenéři, hráči i fanoušci jsou spojité nádoby. Pokud se teď Vítkovicím nepodaří díry zacelit, budou mít problémy. Obzvlášť po razantní obměně kádru. Ať už přišla z ekonomických, herních nebo „očistných“ důvodů.
Právě tady přichází klíčová práce pro kritizované trenéry Jakuba Petra a Pavla Trnku. Není sporu o tom, že v základní části dokázali Vítkovice za poslední tři sezony zvednout. Nehrálo se o holé přežití, jako před pár lety. V play off to ale Vítkovice třikrát za sebou nezvládly.
Nejdřív vypadly v předkole s Plzní (2:3 na zápasy, 2017) a potom dvakrát nestačily na pozdější šampiony z Brna (0:4) a z Třince (0:4). Jediným úspěchem je poslední postup z předkola proti Spartě (3:1). Pro úplnost, Rostislav Olesz měl v těchto 17 zápasech bilanci 0+2.
I kvůli nevydařeným koncům sezon jsou vítkovičtí trenéři pod tlakem. Po Oleszově otevřené zpovědi obzvlášť. Postavení u fanoušků rozhodně nemají komfortní. Musí ukázat, že dokážou novému týmu vtisknout tvář a směr. I to, že umí ukočírovat kabinu.
Takovým způsobem, aby se tým i přes výrazně osekaný rozpočet dokázal prezentovat soudržným, bojovným, aktivním hokejem. Podobně, jako to nějaký pátek ukazují v Olomouci nebo ve Zlíně. Pokud to trenéři (společně s hráči i fanoušky) nezvládnou, bude jen otázkou času, kdy přijde další třesk.