Byla to jedna ze zásadních otázek bouřlivého vítkovického léta. Jak se Ostravanům podaří nahradit reprezentačního brankáře Patrika Bartošáka? Klíčového muže sestavy, na jehož výkonech často stály a padaly výsledky v uplynulých sezonách?
Citelná ztráta to je, nicméně nově složený tandem Miroslav Svoboda - Daniel Dolejš hned v prvních kolech ukázal, že Vítkovice se o gólmany mohou znovu opřít. Příprava lépe vyšla Dolejšovi, chytal i první kolo s Olomoucí (1:2p). Nezklamal, podržel.
Svoboda šel do akce po divoké sezoně, v níž i kvůli nepříjemnému zranění „padl“ z Nashvillu až do rakouského Dornbirnu. Chytal ve Zlíně (3:2) a v předehrávce proti šampionům z Třince (4:3). Z 84 střel pustil 5 gólů, byl výborný. Měl i štěstí, to ale k dobrému gólmanovi patří.
Hlavně díky Svobodovi se také Vítkovice vůbec mohly v posledních minutách obou duelů probít k bodům. Ve Zlíně střílel Šimon Stránský vítězný gól v čase 58:01 (3:2), proti Ocelářům předvedli Ostravané ještě větší obrat. V 56. minutě prohrávali 1:3 a přesto otočili na 4:3, vítěznou branku vstřelil Rastislav Dej v čase 59:51.
Vítkovičtí ukázali, že o partě, týmové soudržnosti, dravé energii i zdravé drzosti nemluvili při těžkém budování prakticky nového týmu do větru. S hodně mladým týmem, kterému navíc při startu citelně chybí zranění ofenzivní lídři Ondřej Roman a Patrik Zdráhal, odvádějí trenéři Jakub Petr a Pavel Trnka dobrou práci.
Obrázek Sochy Svobody, kterou si brankář Miroslav Svoboda tradičně nechává vymalovat na svoji masku, je tak i pro Vítkovice příznačný. Socha bývala symbolem nové naděje po často rozbouřené plavbě a útěku z Evropy. Ale pořád to byl jen začátek. Nadechnutí. Po kterém přicházela tvrdá dřina a práce. Jen tak se také dalo s trochou štěstí nakonec prosadit i s pár drobnými v kapse.
Vítkovice to musí brát stejně. Neuhnout od pokorné dřiny, neleknout se velkého světa a výzvy. Protože těžké chvíle ještě teprve přijdou.