Vítkovická „Socha Svobody“ po rozbouřené plavbě? Naděje na nový začátek
Byla to jedna ze zásadních otázek bouřlivého vítkovického léta. Jak se Ostravanům podaří nahradit reprezentačního brankáře Patrika Bartošáka? Klíčového muže sestavy, na jehož výkonech často stály a padaly výsledky v uplynulých sezonách?
Citelná ztráta to je, nicméně nově složený tandem Miroslav Svoboda - Daniel Dolejš hned v prvních kolech ukázal, že Vítkovice se o gólmany mohou znovu opřít. Příprava lépe vyšla Dolejšovi, chytal i první kolo s Olomoucí (1:2p). Nezklamal, podržel.
Svoboda šel do akce po divoké sezoně, v níž i kvůli nepříjemnému zranění „padl“ z Nashvillu až do rakouského Dornbirnu. Chytal ve Zlíně (3:2) a v předehrávce proti šampionům z Třince (4:3). Z 84 střel pustil 5 gólů, byl výborný. Měl i štěstí, to ale k dobrému gólmanovi patří.
Hlavně díky Svobodovi se také Vítkovice vůbec mohly v posledních minutách obou duelů probít k bodům. Ve Zlíně střílel Šimon Stránský vítězný gól v čase 58:01 (3:2), proti Ocelářům předvedli Ostravané ještě větší obrat. V 56. minutě prohrávali 1:3 a přesto otočili na 4:3, vítěznou branku vstřelil Rastislav Dej v čase 59:51.
Vítkovičtí ukázali, že o partě, týmové soudržnosti, dravé energii i zdravé drzosti nemluvili při těžkém budování prakticky nového týmu do větru. S hodně mladým týmem, kterému navíc při startu citelně chybí zranění ofenzivní lídři Ondřej Roman a Patrik Zdráhal, odvádějí trenéři Jakub Petr a Pavel Trnka dobrou práci.
Obrázek Sochy Svobody, kterou si brankář Miroslav Svoboda tradičně nechává vymalovat na svoji masku, je tak i pro Vítkovice příznačný. Socha bývala symbolem nové naděje po často rozbouřené plavbě a útěku z Evropy. Ale pořád to byl jen začátek. Nadechnutí. Po kterém přicházela tvrdá dřina a práce. Jen tak se také dalo s trochou štěstí nakonec prosadit i s pár drobnými v kapse.
Vítkovice to musí brát stejně. Neuhnout od pokorné dřiny, neleknout se velkého světa a výzvy. Protože těžké chvíle ještě teprve přijdou.
