Bartošák pojmenoval démony. Správný krok! KHL by byla ruská ruleta
Bojuji s psychickými problémy, které jsem řešil alkoholem. Je správné, že si to Patrik Bartošák, šestadvacetiletý brankář a česká špička ve svém oboru, dokázal přiznat. Není první ani poslední ve sportovní branži. Jestli si to uvědomil sám, nebo pod tlakem okolností, je v tuhle chvíli jedno. Přiznat problém, pojmenovat ho a začít s odborníky řešit. To je jediná možná cesta.
Přestup do ruské KHL by nic nevyřešil. Spíš naopak. Daleko od nejbližší rodiny, pod mnohem větším tlakem, s většími penězi a daleko „živelnějšími“ možnostmi, než jaké by ho mohly lákat a stahovat v Třinci či Ostravě. Jen by kráčel po mnohem tenčím ledě. Či ostřejší hraně, chcete-li. Klasická ruská ruleta. Dobře víte, že v bubínku je náboj, ale gerojsky se chlácholíte: „Třeba nevystřelí.“ Třeba.
Shodou okolností napsal začátkem listopadu právě na tohle téma skvělý článek Michal Barda v magazínu Coach, který vychází jednou měsíčně jako příloha deníku Sport. V materiálu s názvem Wellbeing není jen wellness! se píše o tom, jak je sportovní úspěch často vykoupený dráž, než by se na první pohled mohlo zdát.
Klíčovým příběhem článku je nečekaná sebevražda německého fotbalového brankáře Roberta Enkeho, která šokovala Německo před deseti lety. Enke byl v té době kapitán Hannoveru 96, jasná jednička, byl v reprezentačním výběru Joachima Löwa, těšil se přízni fanoušků, klub mu vylepšil smlouvu. Přesto ve 32 letech skočil pod vlak.
Psychiatr Valentin Markser, sám bývalý špičkový házenkářský brankář, pak mluvil o depresi v profesionálním sportu. O trýznivém strachu ze selhání. „Archetypální obraz profesionálního sportu oslavuje sílu, mužnost a neporazitelnost,“ píše Michal Barda. „Vysmívá se porážkám a slabosti. V systému, ve kterém platí jen výkon, síla a úspěch je slabost zakázána, protože soupeř, fanoušci i média ji okamžitě nemilosrdně využijí. Zesměšní vás, zadupou do země, ukradnou vám spaní. Deprese není slabost, deprese je nemoc.“
Podle výzkumu Asociace fotbalových profesionálů FIFPro z let 2013 až 2015 trpí, nebo trpělo, 38 % aktivních a 35 % bývalých hráčů ze všech dotazovaných známkami deprese a úzkosti. Nejvíce ohrožení byli útočníci a právě brankáři.
Zatemnit mysl dokáže i talent
V hokeji (i dalších sportech) je to stejné. V materiálu se upozorňuje i na to, že duševní zdraví a kariéru zdaleka neohrožuje jenom neúspěch. Často je to i talent, který v dospívání nezvládne raketový start vzhůru a zájem médií.
Spousta peněz a uznání vytváří narcistické potvrzení vlastní nedostižnosti, které dokáže zatemnit rozum i realitu. Viz fotbalový supertalent Jan Šimák. „Jednu dobu to byla spíš velká párty než profesionální přístup k práci,“ citoval Barda fotbalistu.
Doktor Markser má navíc za prokázané, že s komercionalizací a medializací sportu tělesná i duševní zátěž sportovců roste. Jsou vystaveni podobnému tlaku veřejnosti jako politici nebo hvězdy showbyznysu, ale navíc se fyzicky neustále pohybují na hraně - a často i za ní. „Celková sportovně specifická zátěž může v těle vyvolat velmi závažné nervové i hormonální reakce.“
Samostatnou kapitolou je obrovský rozvoj online médií a sociálních sítí. S alkoholem a drogami měli špičkoví sportovci velké problémy i v minulosti. Jenom se o tom svět neměl šanci tak rychle dozvědět. A tak je rozmáznout. Přesně jak píše Michal Barda: „Nové komunikační technologie propůjčují hlas každému - i těm, které by jinak slyšet nebylo. Možnost kohokoliv úspěšnějšího beztrestně a anonymně pošlapat mnohonásobně vzrostla.“ Tím se zvětšil i tlak na sportovce.
Je fajn, že si to Patrik Bartošák uvědomil. Jestliže má problém, musí se o něj s odborníky podělit. Nehrát si na hrdinu, nebagatelizovat jej, nezametat pod koberec. Musí být chlap a bojovat. Protože pořád má šanci být špičkou ve svém oboru. Nebo prostě „jen“ být slušným člověkem. To také není zase tak málo.
