Mizerný start i konec Vítkovic. Cizinců je moc, tým neměl identitu
Vítkovice sezonu zakončily ve stejném duchu, jako ji začaly. Mizerně. Ambice, plány i očekávaná kvalita zůstaly pouze na papíře. Přičemž tři nejvýraznější osobnosti – trenér Miloš Holaň, kanonýr Peter Mueller a kapitán Dominik Lakatoš skončily za prapodivných okolností a prakticky bez pořádného, či smysluplného komentáře od vedení klubu. Jediné plus? Brankář Lukáš Klimeš, který se největší měrou zasloužil o velmi slušný finiš základní části a útěk ze samého dna tabulky.
Prohrát ve vyřazovacích bojích s Hradcem Králové není ostuda. Silný tým, kvalitní soupeř, který je po návratu dopingových hříšníků znovu našlapaný a ze střídačky vedený zkušeným realizačním týmem.
Ostuda je, jakým stylem Vítkovice padly. Až na pár momentů v koncovkách zápasů byly bez šance, bez viditelného zápalu, bez branek při plném počtu hráčů. Nebýt fantastického Lukáše Klimeše v bráně, byly by výsledky daleko výraznější než 3:4, 0:1 a 1:3. Podle nich to vypadalo na boj. Ale pravda je taková, že Hradečtí byli v celé sérii výrazně lepší. A nebezpečnější i při vlastním oslabení.
Týmů, které nenaplnily předsezonní ambice a potenciál, bude víc. Pokud však ve čtvrtfinále nevypadne někdo z velké trojky Pardubice, Sparta, Třinec, budou Vítkovice rozhodně patřit k nejvýraznějším zklamáním sezony. Místo potvrzení vzestupného trendu, kdy se tým pod vedením trenérského tandemu Miloš Holaň - Radek Philipp rok co rok zvedal a posunoval až k loňskému druhému místu po základní části, bodovému rekordu (102) a srdnatému boji o finále, přišel sešup.
Na papíře přitom Ostravané poskládali jeden z nejsilnějších kádrů novodobé historie. Špičkových individualit typu Peter Mueller, Dominik Lakatoš, Stuart Percy nebo Matěj Machovský bylo v týmu plno. Chyběla ovšem konzistence, výkonnostní stabilita. A po odchodu Holaně s Philippem i herní koncepce. Pavel Trnka, kterého vedení hodilo v těžké situaci od juniorky do extraligových vod, sice výrazně zapracoval na defenzivní hře, ale dopředu to byla bída.
Z největší šlamastyky a posledních míst tabulky se Vítkovice dokázaly vyhrabat. Zasvítily i v Lize mistrů, kde bojovaly o finále, finiš základní části měly velmi slušný. Jenže to bylo vše. Tým jakoby ztratil identitu. Cizinců v kádru bylo moc a po odchodu přirozeného lídra Lukáše Krenželoka ho neměl v kabině, kdo usměrnit. I proto přišly šoky a otřesy typu odchod Muellera a odstavení Lakatoše. Chvilkově zabraly, ale celkový obrázek to nezachránilo.
Ano, kapitán Dominik Lakatoš za sebou nemá nejvydařenější ročník, měl rozhodně na víc. Ale to by se dalo říct prakticky o všech borcích v týmu. Co třeba za celý rok předvedl Roberts Bukarts? Bída. Ani Stuart Percy nebyl očekávaným lídrem obrany a také Matěj Machovský si rozhodně od návratu do rodného kraje sliboval víc.
Plusem, i příslibem do budoucna jsou kromě Lukáše Klimeše návraty borců spjatých s regionem. Marcel Barinka po příchodu z Německa překvapil drtivou většinu veřejnosti, své si v rámci možností a prostoru uhrál i Jonáš Peterek. Potenciál mají i stříbrní junioři Matěj Prčík (hlava, hlava, hlava!) s Matějem Přibylem. Nově má z Olomouce přijít Jan Bambula, který vyrůstal v Havířově, a vsetínský rodák Jindřich Abdul z Litvínova.
Trenérsky má Vítkovice převzít David Bruk s Vlastimilem Wojnarem. Snadná práce je nečeká, otazníků v sestavě i složení kádru bude k vyřešení hodně a pozici si musí vybojovat i u výrazně rozladěných fanoušků. Zejména pro ně byla vítkovická sezona extrémně hořká.
