Mistrovství světa vrcholí a já si ho dokonale vychutnávám. Je jasný, že trofej zůstane v Evropě. Jen zatím nevíme kde. Nikdo netuší, kdo bude mistrem světa, což turnaji dodává ještě větší šmrnc. I mně se těžko sází.
Tyhle řádky píšu v době, kdy ještě nevím, jak dopadlo včerejší semifinále Francie s Belgií. Už dopředu mi bylo jasný, že to bude malý finále. Narazily na sebe dva mimořádný týmy se spoustou úžasných hráčů. Navíc to jsou sousedi, ty kluci se dobře znají. Celkově musím říct, že se do semifinále dostaly výborný týmy, chybí snad jen Španělsko. Osmifinále mi od tak dobrýho mančaftu připadá málo. Je to škoda, na mistrovství světa nemáte šanci na reparát. Nejsme hokejisti, další šance přijde zase až za čtyři roky.
Hodně očekávám od dnešní bitvy Anglie s Chorvatskem. Přestože jsem se na začátku zmínil, že se mi těžko sází, tenhle zápas si dám na tiket s gustem. A možná na Anglii vsadím trochu víc než obvykle. Hned vám vysvětlím proč. Chorvatům se sice povedla skupina, ale od té doby mi přijdou takoví zabrzděný. V play off zatím mají velkou kliku, dvakrát za sebou postoupili na penalty.
Zato Angláni mě baví celou dobu. Jsou mladí, šikovní a nikdy nemají dost. Když vedou 1:0, nestáhnou se jako většina ostatních týmů do obranný ulity, ale jedou dál jako kladivo. Jdou na plac a chtějí vyhrát, připomínají mi Kanadu v hokeji. A ta euforie kolem nich! Football´s coming home, to je naprosto přesný.
Navíc po letech zlomili penaltovou bídu, v osmifinále díky tomu přešli přes Kolumbii. Zbavili se strachu a konečně mají gólmana, kterej umí nějakou tu penaltu chytit. Jordan Pickford je pro mě zjevení: mrštnej, pohotovej, nebojácnej. Někoho takovýho Anglie potřebovala, může ji dotáhnout až úplně na vrchol.
Vůbec všichni semifinalisti mají perfektní gólmany. Pickford, Subašič, Lloris, Courtois. Co jméno, to klasa. Je to stará fotbalová pravda: když to chcete někam dotáhnout, potřebujete pořádnýho brankáře. Vím, o čem mluvím, v Dukle jsme za sebou mívali Viktora. I díky němu jsme byli tak úspěšní.
Na začátku jsem prohodil, že mistr světa bude z Evropy – a v týhle souvislosti bych podepsal slova uruguayskýho trenéra Óscara Tabáreze. V pondělním Sportu jste citovali jeho výrok o tom, že Evropani jsou takticky vyspělejší a že se rozdíl mezi zbytkem světa může dál zvětšovat. Přesně tak to je, je to daný ekonomickou silou i historickým vývojem. Kluci z Jižní Ameriky jsou rychlí a vypadají, jako kdyby měli míč přilepenej k noze, jenže Evropa má před nima velkej náskok v taktice. Hotovo.
Argentina přijela na mistrovství světa bez obrany, Brazilci až moc spoléhali na Neymara místo na tým, Peruáncům ve skupině chyběly góly… Takže se místo nich proslavili Rusové: uspořádali skvělej šampionát a navíc nečekaně došli až do čtvrtfinále. Pokoušeli se o zázrak, kterej vůbec nebyl daleko. Kdyby nezbabrali penalty s Chorvatskem, hráli by o medaile. Napadlo by vás to před měsícem? Z minima vytěžili maximum, Putin musí bejt spokojenej.
Témata:
fotbal, anglie, blog, Ladislav Vízek, sport, Jordan Pickford, MS fotbal 2018, Fotbal na Heureka.cz
Související články
