Kuchtův gól byl poezie, ale nedělejme z toho vědu. Sparta dělá věci obráceně
Před červnovým srazem nároďáku jsem měl divnej pocit. Řešila se vhodnost termínu, velký počet zápasů, u nás také spousta omluvenek. Momentálně je mimo okolo patnácti hráčů. Říkalo se, že dostaneme dardy a že nemáme šanci proti evropskému výkvětu. Vidíte, máme čtyři body. Porazili jsme Švýcarsko a remizovali se Španělskem, se kterým nás od zisku dalších tří bodů dělily jen minuty. Mně teda nepřijde, že jsme nějak extra oslabení. Nejsem si jistý, jestli jsou zranění kluci lepší než ti zdraví. Opravdu chybí akorát Patrik Schick a to je všechno.
Nechci nás úplně vychvalovat, jelikož v obou zápasech jsme byli herně horší, ale čtyři body se počítají. Je to skvělé. Musím moc pochválit – a teď to myslím v dobrém – blázna Toma Vaclíka. Už na mistrovství Evropy byl s Patrikem naším nejlepším hráčem. V každém utkání pochytá tutovky, výbornou formu má i teď. Patří mezi strůjce našich úspěchů. Jestliže na EURO se k němu přidal Schick, nyní mu po boku stojí Honza Kuchta. Za mě velmi překvapivě.
On je náběhový hráč, nesmírně pracovitý, na hřišti obsáhne spoustu věcí. Dříve jsem Kuchtiče přirovnával ke Standovi Teclovi. Musím se mu za to omluvit. Je gólovější, silovější, pohyblivější. Má vážně vynikající formu. Myslím, že výkony v úvodních zápasech Ligy národů překvapil i sám sebe.
