Vysvobození pro Jágra! Je jako vzácné koření a v Bostonu to vědí
Vzpomínáte ještě na Wayna Gretzkého, jak kdysi v NHL válel v dresu St. Louis? Anebo na kouzla Dominika Haška v dresu ottawských Senátorů? Že ne? Nic si z toho nedělejte, nejste sami. I ty největší legendy občas zažily angažmá, která byla omylem či slepou uličkou jejich skvostných kariér. A stejně se jednou bude vzpomínat, nebo vlastně spíš zapomínat, na anabázi Jaromíra Jágra v týmu Dallas Stars.
Z mého pohledu bylo tohle spojení střela mimo terč. A upřímně si myslím, že při Jágrově rozhodování jít do Texasu sehrála v létě velkou roli jeho momentální rozladěnost z toho, jak s ním v play off Flyers zametli. Z elitního útoku se tehdy propadl až do třetí řady, na ledě občas paběrkoval. A Dallas mu v té chvíli vedle slušného platu nabídl právě garanci prostoru na ledě.
Slib pak opravdu dodržel. Takže pokud ve Philadelphii Jágr hrál kolem patnácti minut za zápas, v Dallasu to v poslední době bylo občas i přes minut dvacet. A kolem Jágra se tým točil skoro jako v dobách největší slávy.
Jenomže jaký byl výsledek? Jágr sice čněl nad ostatními spoluhráči a nasbíral za 34 zápasů velmi slušných 26 bodů. Tým se ale i přes jeho snahu a schopnosti potácel pod hranicí play off a prezentoval se chaotickou hrou s velkými výkyvy. Management klubu chtěl mužstvo přestavět, ale počínal si při tom neobratně. K tomu všemu přičtěte, že Dallas je nehokejové město a tým nalétá na zápasy venku tisíce kilometrů… Tady opravdu nebylo o co stát!
To Boston, nejstarší americký klub v NHL, je úplně jiné kafe. Jágrův vliv na celkovou hru mužstva se nyní sice pravděpodobně sníží. Bruins jasně deklarovali, že hráče číslo 68 neangažovali proto, aby tým zachraňoval, ale aby ho zkvalitnil. Ale tohle přece má logiku! Legendy typu Jágra mají být jako vzácné koření, které v rozhodujících chvílích dá hře správný říz a nadstavbu.
Co v Jágrově případě tato nadstavba konkrétně znamená? Měl by se stát mozkem přesilových her, které Bruins zatím zoufale nejdou. Klub je v nich šestý nejhorší z celé ligy, přitom právě hra v početní výhodě rozhoduje v play off zápasy i celé série. Takže pro Jágra tu rozhodně nepřipravili roli v hloučku komparsistů.
Už nesmí ztrácet čas u týmových perestrojek
Na druhou stranu Jágr musí ve druhém či třetím útoku počítat s menším vytížením. V prvním utkání proti New Jersey na ledě sice strávil 19 minut, v průměru to ale zřejmě bude tak kolem minut šestnácti. To pro něj nejspíš bude trochu nepříjemná změna, ale podle mě je nezbytná. I s ohledem na Jágrovu genialitu prostě není možné, aby na 41letém útočníkovi stála hra týmu NHL tak, jak to bylo v Dallasu. Tedy přesněji řečeno – hra týmu, který myslí na zisk Stanley Cupu.
Bleskový přesun z Dallasu do Bostonu je v jistém smyslu k největší hrající legendě NHL neuctivý. Jágr navíc rychlé přesuny nemá v lásce. Jako konzervativní perfekcionista chce mít čas na to, aby změnu vstřebal a mentálně se na ni připravil.
To mu nyní umožněno nebylo, ale nemyslím si, že by to byl zásadní problém. Jágr je dostatečně empatický i charismatický na to, aby si v novém prostředí rychle získal spoluhráče, fanoušky i média na svoji stranu.
Odchod do Bostonu je pro něj prostě jednoznačným vysvobozením. Legenda takového kalibru už nemá ztrácet čas asistováním u divokých týmových perestrojek. A v roli mentora mladých hráčů se může realizovat i v Bostonu.
Bruins navíc Jágrovi na rozdíl od Dallasu dávají šanci na opravdu důstojnou poslední kapitolu jeho velkého příběhu v NHL. V prostředí, které hokeji rozumí a je schopné ocenit výjimečnost čísla 68. To ostatně ukázalo publikum hned při prvním Jágrově vystoupení, kdy ho vyprovázelo do kabin potleskem vestoje.
Slavný obránce Ray Bourque před čtrnácti lety z Bostonu odcházel, aby poté v Coloradu poprvé v životě zvednul nad hlavu slavný Stanley Cup. Bylo by hezké, kdyby si Jágr pro změnu do Bostonu pro slavný křapáč přijel. Pocit držet ho v ruce už sice zná. Naposledy ho ale zažil jako dvacetiletý greenhorn...
Tak - Let´s go, Jágr, let´s go Bruins!
